INDIAN: Handicap to není, přeci jen doufám, že děti mají lidé co je chtějí mít, pokud ne nemají si pořizovat děti. Na druhou stranu se toho hodně změní a člověk se musí přizpůsobit. Jednoduše nemá tolik času na práci co měl předtím, holt musí se optimalizovat a blbosti vyhodit.

Hrozně záleží jaké máš rodinné zázemí. Když máš široké zázemí z obou stran (sestry, bratry, babičky atd.), tak to budeš vnímat úplně jinak, než když si někde v cizině a přeci jen zázemí nemáš. Navíc to je ještě jinde pokud sourozenci mají děti, když pak vytvoří gang, tak o nich často nevíš. Když si někde mimo svoji rodinu tak to přeci jen vypadá o dost jinak.

Navíc když máš děti co jsou často nemocné a ty to pak od nich chytáš tak pak se na to díváš také jinak, než když mohou stále chodit do zařízení.

INDIAN: v pressu to nejak zvladam taky, napr. kdyz clovek resi outage bridge, odpovida 5 lidem zaraz, do toho dohledava tickety, dokumentaci a snazi se zachranit situaci. ale kdyz me v obdobi klidu nic netlaci do uceni se novych veci, tak velmi spatne drzim pozornost :))

sidenote: osobne deti nemam, ale co vas tak ctu, tak moje produktivita by asi sla do zapornych hodnot

INDIAN: Ja bych s tebou asi i souhlasil, ze muj fulltime job deti nenarusujou. A muzou ti treba i pomoct v ramci nejakejch softskills a soustredeni se na veci, ktery ma smysl delat misto busy work.

Muj "profesni rust" je jima urcite omezenej (jestli je to dobre nebo spatne ponecham otevrene). Par let zpet jsem v tech 6-9 naprogramoval zaklady myho businessu, naucil se spoustu o webu, SRE, a budovani businessu obecne. To mi pomohlo dostat se tam, kde jsem ted. Ted ten cas proste neni a uz je jen to 9-5:30.


DAVE_PAGE: Todle je taky docela dobrej point k te vykonosti. Osobne si myslim, ze jde se na treba 80% te vykonosti natrenovat nejakyma navykama. Ale pokud bych si mohl vybrat, tak bych taky makal v hodiny, kdy jsem prirozene pri smyslech.

Pokud mam deti na starosti, tak si muzu tak akorat o necem trhane premejslet. A ani to spis ne.

Pozn. pri psani tohodle postu jsem trikrat odbihal k detem. Pokud nedava smysl, tak si predstavte, jak by musel vypadat ten kod.

A on je dalsi level kombinace WFH a deti (zejmena pokud nemas 5+1). Coz se nam jaksi automaticky stalo po vypuknuti pandemie.

INDIAN: vidíš, já jakmile mám děti na starosti, nepracuji vůbec, i když bych asi mohl. Prostě mají přednost (což se na té výkonnosti také projeví).

INDIAN: imho je zasadni otazka jaky mas context switch, viz [SYNTAX_TERROR @ Programatorska spoluprace - spoluprace na projektech, nabidky prace]
protoze je uplne jedno, jestli to co te vyrusi je dite, email, IM, manager, kolega co ma potrebu si povidat

napr. ja jako clovek s mizernym switchem se novy veci musim ucit v dobe "radiovyho klidu", tzn. minimalizovat uplne vsechno, co me muze rozptylit, zapomenout na externi svet a treba 2 hodiny v kuse venovat novymu tematu/projektu/... protoze cim vetsi rozptyleni, tim vic musim porad dokola opakovat to stejny, aby to mozek udrzel a zvladl s tim pracovat

Mne dite zmenilo totalne zivot a dost jeho rytmus koliduje s tim, jak se mi efektivne pracuje. Byl jsem zvyklej v praci delat treba 5 hodin a pak makat v noci. Kdyz na me prisla tvurci nalada ve 3 v noci, vytahl jsem notebook a treba 2 hodiny predelaval/dodelaval neco, co mne lezelo v hlave a druhej den jsem dosel do prace v 10. Ted to uz skoro vubec nejde. V 6:30 musim kazdy den vstat, pripravit dite, odvest do skolky. Odpoledne zase mezi 16:00-21:00 je bavit, chystat veceri... takze v 22:00 padnu mrtvej do postele a nechte me umrit. A delat 8:00-16:00 v kuse za stolem me desne vycerpava, i kdyz je v praci klid a nehoni se terminy.

JIMX: tak ja mam docela stesti ze sou vekove kousek od sebe a docela kumpani, takze si vyhrajou sami a mam od nich relativne pokoj uz fakt od mala... tuplem kdyz je mam na povel sam a manzelka neni doma, tak mam vetsi klid nez kdyz sme doma vsichni

JIMX: jo a že bych něco udělal, když mám na starosti dítě, to fakt nehrozí ... sotva zvládnu odepsat na jeden email třeba během její svačiny ... že bych něco programoval, to ani smykem :-)

U mne dítě změnilo hodně ... dřív jsem chodil na pohodu do kanclu na cca 9 a byl tu cca do 3 ... po večerech si sem tam něco dodělal do práce, dal si v pohodě film nebo hrál hry ...

Od dítěte vstávám cca v 5 ráno, abych v 6:30 byl v kanclu, na 12:30 jezdím domů na oběd ... abych se celý odpoledne staral o dítě, protože manželka, ač na rodičovské, tak 3x týdně pracuje a nebo si potřebuje zařídit jiné věci ... večer cca v 6 večere, mytí, uspávání a v 8 jsem rád, že padneme k televizi, dáme jeden díl nějakýho seriálu (film tak jednou za měsíc, je moc dlouhej) a v 10 už většinou chrním ...

Od září snad školka, ale ani ta toho imho zas tak moc nezmění, vstávat budu pořád plus mínus stejně, abych cca ve 2 mohl být ve školce a užít si s malou odpoledne ... žena nastoupí na plnej úvazek, což bude znamenat, že mnohdy přijde až třeba v 11 večer ...

SATAI:
GREATDRAKE:
GARFIELD:
mno nevim, ja sem deti jako maly koupal, uspaval a ze by me to uzralo nakej vyznamnej cas, to bych nerek
rano sem je vodil/porad vodim do jesli/skolky/skoly + jim delam snidani a taham je z postele
co se tyce spanku, tak ten sem kvalitni nemel ani predtim, takze to bylo prast jako uhod (ano, jedina moje macho vlastnost je to, ze sem k detem v noci nevstaval a nechtel sem mimino v nasi posteli, protoze pak sem opravdu nespal ze strachu ze ho zalehnu)
my zijeme se zenou mimo CR, takze prarodice taky nehrozi, sme s nima krom skolky/skoly taky nonstop
nemel sem problem vzit deti na prodlouzenej vejkend letadlem za dedou aby si zena vorazila ikdyz jim byl necelej rok nebo s nima zustat doma a poslat ji s kamoskama nekam na vikend zaparit
behem prvnich covidovejch karanten (ve francii sme meli regulerni domaci vezeni s max. hodinou venku s max. 1km vod baraku) sem se rychle prizpusobil a vicemene mi jejich permanentni prezence neprisla o nic vic narusujici nez beznej openspace
kdyz uz chodily do skolky pravidelne a ja byl permanentne na HO, tak sem behem odpoledne pravidelne pripravoval veceri nez vsichni dorazej (to ze obcas odbehnu do kuchyne neni o moc vetsi zrout casu nez chodit pravidelne na cigaro treba:))

proste suma sumarum, za me je to jenom o tom jak se zadaptovat na zmenu, nic vic

INDIAN: Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy poradne vyspal. Od 6-9 jedna sichta. Od 9-5:30 dalsi. A od 5:30-8 treti.

Asi zalezi, jak jsou stary a jak to mas zarizeny. My mame 0.5 a 2. Zadna skolka. A zadna babicka nebo hlidani o vikendu. Takze vicemene nonstop. Nestezuju si, ale obcas sem rad, ze tak nejak prezivam a energie je malo.

A pak je tam pro me jeste jeden aspekt, ze bych obcas nejradsi s nikym v praci celej den nemluvil (rozumej meeting, ne kafe) a treba se bavit o nejakym career developmentu nebo nedejboze performance managementu je obcas hodne podobny moji 1. a 3. sichte.

INDIAN: Na karieru ne, na výkonnost ano. Už prostě nejde si jít po večeři napsat něco pro radost, protože místo toho jeden koupe, krmí, ukládá, čte pohádky a pak prostě umře aby měl alespoň 8h spánku (a je rád, že už ne 5x přerušeného). Ráno je unavenější, protože nevstává v 7:45 aby se v 8:00 dokodrcal k monitoru, ale v 6:30 protože je třeba doručit děti někam. Den je rozbitější protože školka, koníčky, výlety, hřiště, prádlo, jídlo pro ty malé bestie...
Takový 100x nic efekt, a ze zpětného pohledu je to znát.

INDIAN: Uz jenom to, ze omezi mnozstvi spanku, co pro sebe mas. Nemluve o cteni a podobnych kratochvilich ;)

GARFIELD: to s tou opickou mi zni hodne povedomne.
takovy ten pocit, kdy clovek nevydrzi delat ten monkeybussiness (kde ma relativni klid), rekne si, ze aktualni proces je nastaveny uplne blbe, zacne vymyslet a implementovat nahradu a zase spadne do kyblu hnoje procedur, politik a dohlizeni na kvalitu dodavanou kolegy a vubec cele te zodpovednosti, od ktere se snazil utect

CUKI: Já myslím že to je vesměs axióm, že v 18. století bys prostě nenašel žádného ajtaka staršího 40 let.

NAVARA: Máš nějaký věrohodný zdroj, že by lidi z IT pár století dozadu byli už ve 40ti dávno pod zemí? :-D


PETJU: Jo, Amiga byla poslední platforma která mě bavila...

Ale jinak bych neviděl, že by ve 40ti měli být programátoři dávno pasé, Ale ti lidé 40+ se k tomu často dostaly tak nějak tím co uměli. Většina programátorských guru, které znám naopak žádné vzdělání nemají, někteří mají sotva ZŠ, ale koukám na ne s respektem, protože k tomu mají úplně jiný přístup.

Ostatně nevím jak dnes, ale to vzdělání které dostaneš ve škole, je strašně v tomto směru zaostalé. Tedy se naučíš něco, co se dělalo před 20ti lety... Ne že by to bylo špatně, ale je to ztráta času a třeba na vejšce mi víc než škola sama dával kolektiv lidí, který tam byl kolem mě a nějak mě nasměroval...

Opačně dnešní čerstvá krev, neví často ani co je assembler, na vše jdou dost na přímo, nějaké optimalizace a pod jim nic neříkají, protože dnešní hloupej mobil strčí to všechno co měla k dispozici moje generace s přehledem do kapsy.

Ale co je stále stejné u této profese. Že se postupně na jakékoliv pozici zapasuješ do systému, ze kterého není úniku. Ať děláš co děláš vždy se staneš nepostradatelným a nenahraditelným a to mi vůbec nesedne k mému věku a k tomu jak chci žít.

Prostě je jedno kolik vyděláváš, ale čas ti protéká mezi prsty. Je tam spousta stresu, který nemůžeš odstranit a často ani ovlivnit. A proto jsem z tohohle rozjetého vlaku jednou naprosto náhle vystoupil a dodnes nelituju. Nikdo mě neshání ve tři ráno. Nezdá se mi o tom co jsem den předem podělal a místo spaní neřeším jak z toho ven...

To je pocit k nezaplacení. A je zatraceně málo možností, které ti tuhle svobodu umožňují a to i ty selfmade projekty...