INDIAN: v pressu to nejak zvladam taky, napr. kdyz clovek resi outage bridge, odpovida 5 lidem zaraz, do toho dohledava tickety, dokumentaci a snazi se zachranit situaci. ale kdyz me v obdobi klidu nic netlaci do uceni se novych veci, tak velmi spatne drzim pozornost :))

sidenote: osobne deti nemam, ale co vas tak ctu, tak moje produktivita by asi sla do zapornych hodnot

A on je dalsi level kombinace WFH a deti (zejmena pokud nemas 5+1). Coz se nam jaksi automaticky stalo po vypuknuti pandemie.

INDIAN: vidíš, já jakmile mám děti na starosti, nepracuji vůbec, i když bych asi mohl. Prostě mají přednost (což se na té výkonnosti také projeví).

INDIAN: imho je zasadni otazka jaky mas context switch, viz [SYNTAX_TERROR @ Programatorska spoluprace - spoluprace na projektech, nabidky prace]
protoze je uplne jedno, jestli to co te vyrusi je dite, email, IM, manager, kolega co ma potrebu si povidat

napr. ja jako clovek s mizernym switchem se novy veci musim ucit v dobe "radiovyho klidu", tzn. minimalizovat uplne vsechno, co me muze rozptylit, zapomenout na externi svet a treba 2 hodiny v kuse venovat novymu tematu/projektu/... protoze cim vetsi rozptyleni, tim vic musim porad dokola opakovat to stejny, aby to mozek udrzel a zvladl s tim pracovat

Mne dite zmenilo totalne zivot a dost jeho rytmus koliduje s tim, jak se mi efektivne pracuje. Byl jsem zvyklej v praci delat treba 5 hodin a pak makat v noci. Kdyz na me prisla tvurci nalada ve 3 v noci, vytahl jsem notebook a treba 2 hodiny predelaval/dodelaval neco, co mne lezelo v hlave a druhej den jsem dosel do prace v 10. Ted to uz skoro vubec nejde. V 6:30 musim kazdy den vstat, pripravit dite, odvest do skolky. Odpoledne zase mezi 16:00-21:00 je bavit, chystat veceri... takze v 22:00 padnu mrtvej do postele a nechte me umrit. A delat 8:00-16:00 v kuse za stolem me desne vycerpava, i kdyz je v praci klid a nehoni se terminy.

JIMX: tak ja mam docela stesti ze sou vekove kousek od sebe a docela kumpani, takze si vyhrajou sami a mam od nich relativne pokoj uz fakt od mala... tuplem kdyz je mam na povel sam a manzelka neni doma, tak mam vetsi klid nez kdyz sme doma vsichni

JIMX: jo a že bych něco udělal, když mám na starosti dítě, to fakt nehrozí ... sotva zvládnu odepsat na jeden email třeba během její svačiny ... že bych něco programoval, to ani smykem :-)

U mne dítě změnilo hodně ... dřív jsem chodil na pohodu do kanclu na cca 9 a byl tu cca do 3 ... po večerech si sem tam něco dodělal do práce, dal si v pohodě film nebo hrál hry ...

Od dítěte vstávám cca v 5 ráno, abych v 6:30 byl v kanclu, na 12:30 jezdím domů na oběd ... abych se celý odpoledne staral o dítě, protože manželka, ač na rodičovské, tak 3x týdně pracuje a nebo si potřebuje zařídit jiné věci ... večer cca v 6 večere, mytí, uspávání a v 8 jsem rád, že padneme k televizi, dáme jeden díl nějakýho seriálu (film tak jednou za měsíc, je moc dlouhej) a v 10 už většinou chrním ...

Od září snad školka, ale ani ta toho imho zas tak moc nezmění, vstávat budu pořád plus mínus stejně, abych cca ve 2 mohl být ve školce a užít si s malou odpoledne ... žena nastoupí na plnej úvazek, což bude znamenat, že mnohdy přijde až třeba v 11 večer ...

SATAI:
GREATDRAKE:
GARFIELD:
mno nevim, ja sem deti jako maly koupal, uspaval a ze by me to uzralo nakej vyznamnej cas, to bych nerek
rano sem je vodil/porad vodim do jesli/skolky/skoly + jim delam snidani a taham je z postele
co se tyce spanku, tak ten sem kvalitni nemel ani predtim, takze to bylo prast jako uhod (ano, jedina moje macho vlastnost je to, ze sem k detem v noci nevstaval a nechtel sem mimino v nasi posteli, protoze pak sem opravdu nespal ze strachu ze ho zalehnu)
my zijeme se zenou mimo CR, takze prarodice taky nehrozi, sme s nima krom skolky/skoly taky nonstop
nemel sem problem vzit deti na prodlouzenej vejkend letadlem za dedou aby si zena vorazila ikdyz jim byl necelej rok nebo s nima zustat doma a poslat ji s kamoskama nekam na vikend zaparit
behem prvnich covidovejch karanten (ve francii sme meli regulerni domaci vezeni s max. hodinou venku s max. 1km vod baraku) sem se rychle prizpusobil a vicemene mi jejich permanentni prezence neprisla o nic vic narusujici nez beznej openspace
kdyz uz chodily do skolky pravidelne a ja byl permanentne na HO, tak sem behem odpoledne pravidelne pripravoval veceri nez vsichni dorazej (to ze obcas odbehnu do kuchyne neni o moc vetsi zrout casu nez chodit pravidelne na cigaro treba:))

proste suma sumarum, za me je to jenom o tom jak se zadaptovat na zmenu, nic vic

INDIAN: Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy poradne vyspal. Od 6-9 jedna sichta. Od 9-5:30 dalsi. A od 5:30-8 treti.

Asi zalezi, jak jsou stary a jak to mas zarizeny. My mame 0.5 a 2. Zadna skolka. A zadna babicka nebo hlidani o vikendu. Takze vicemene nonstop. Nestezuju si, ale obcas sem rad, ze tak nejak prezivam a energie je malo.

A pak je tam pro me jeste jeden aspekt, ze bych obcas nejradsi s nikym v praci celej den nemluvil (rozumej meeting, ne kafe) a treba se bavit o nejakym career developmentu nebo nedejboze performance managementu je obcas hodne podobny moji 1. a 3. sichte.

INDIAN: Na karieru ne, na výkonnost ano. Už prostě nejde si jít po večeři napsat něco pro radost, protože místo toho jeden koupe, krmí, ukládá, čte pohádky a pak prostě umře aby měl alespoň 8h spánku (a je rád, že už ne 5x přerušeného). Ráno je unavenější, protože nevstává v 7:45 aby se v 8:00 dokodrcal k monitoru, ale v 6:30 protože je třeba doručit děti někam. Den je rozbitější protože školka, koníčky, výlety, hřiště, prádlo, jídlo pro ty malé bestie...
Takový 100x nic efekt, a ze zpětného pohledu je to znát.

INDIAN: Uz jenom to, ze omezi mnozstvi spanku, co pro sebe mas. Nemluve o cteni a podobnych kratochvilich ;)

GARFIELD: to s tou opickou mi zni hodne povedomne.
takovy ten pocit, kdy clovek nevydrzi delat ten monkeybussiness (kde ma relativni klid), rekne si, ze aktualni proces je nastaveny uplne blbe, zacne vymyslet a implementovat nahradu a zase spadne do kyblu hnoje procedur, politik a dohlizeni na kvalitu dodavanou kolegy a vubec cele te zodpovednosti, od ktere se snazil utect

CUKI: Já myslím že to je vesměs axióm, že v 18. století bys prostě nenašel žádného ajtaka staršího 40 let.

NAVARA: Máš nějaký věrohodný zdroj, že by lidi z IT pár století dozadu byli už ve 40ti dávno pod zemí? :-D


PETJU: Jo, Amiga byla poslední platforma která mě bavila...

Ale jinak bych neviděl, že by ve 40ti měli být programátoři dávno pasé, Ale ti lidé 40+ se k tomu často dostaly tak nějak tím co uměli. Většina programátorských guru, které znám naopak žádné vzdělání nemají, někteří mají sotva ZŠ, ale koukám na ne s respektem, protože k tomu mají úplně jiný přístup.

Ostatně nevím jak dnes, ale to vzdělání které dostaneš ve škole, je strašně v tomto směru zaostalé. Tedy se naučíš něco, co se dělalo před 20ti lety... Ne že by to bylo špatně, ale je to ztráta času a třeba na vejšce mi víc než škola sama dával kolektiv lidí, který tam byl kolem mě a nějak mě nasměroval...

Opačně dnešní čerstvá krev, neví často ani co je assembler, na vše jdou dost na přímo, nějaké optimalizace a pod jim nic neříkají, protože dnešní hloupej mobil strčí to všechno co měla k dispozici moje generace s přehledem do kapsy.

Ale co je stále stejné u této profese. Že se postupně na jakékoliv pozici zapasuješ do systému, ze kterého není úniku. Ať děláš co děláš vždy se staneš nepostradatelným a nenahraditelným a to mi vůbec nesedne k mému věku a k tomu jak chci žít.

Prostě je jedno kolik vyděláváš, ale čas ti protéká mezi prsty. Je tam spousta stresu, který nemůžeš odstranit a často ani ovlivnit. A proto jsem z tohohle rozjetého vlaku jednou naprosto náhle vystoupil a dodnes nelituju. Nikdo mě neshání ve tři ráno. Nezdá se mi o tom co jsem den předem podělal a místo spaní neřeším jak z toho ven...

To je pocit k nezaplacení. A je zatraceně málo možností, které ti tuhle svobodu umožňují a to i ty selfmade projekty...

PETJU: Tak byl to trochu off-topic v jinym klubu a lidi ta diskuze asi bavila dal.

Treba me osobne zajimaj ruzny programatorsky "zivotni pribehy a cesty". Potesi me, ze ve snaze nezblaznit se obcas z deti nejsem sam. A pak, pekne sobecky, bych rad nasel nejakou inspiraci, co treba nekdy delat dal.

Je mi teda o par let min nez 40, ale karierne se obcas cejtim tak na 50+ a uz bych kupoval kozi farmu. 🤦🏻‍♂️ Ze zacatku mi ta cesta prijde docela jednoducha (nebo primocara). Clovek nabira zkusenosti a prochazi si ruznejma junior-senior fazema. Roste. Motivace je tak nejak zadarmo.

Muj background je ve financich (od algo tradingu po standardni aplikacni vyvoj). Mam za sebou par korporatu. Par strednich firem. Par startupu (i svejch). Vedeni lidi (ugh). Vedeni tymu tymu (ugh ugh). A ted jsem CTO v mensi firme (nekdy si muzu delat co chci, nekdy ugh ugh ugh).

A prochazim klasickym kyvadlem (https://charity.wtf/2017/05/11/the-engineer-manager-pendulum/), ktery bych nekorektne popsal takhle:

Kdyz mam zodpovednost, tak bych chtel bejt opicka (snad se nikdo neurazi).
No a kdyz jsem opicka, tak mi zacne casem vadit, ze nerozumim, proc se delaji nektere rozhodnuti a ze je nemuzu moc ovlivnit.

A posledni vec je byt zamestnanec (nebo kontraktor ve "svarc" smyslu). Obcas ztracim motivaci delat veci navic, ale moje povaha me zene k tomu, abych je delal (nejvic se todle projevuje v korporatnich prostredich, kde na jednoho produktivniho cloveka sedi v zidlich 5 dalsich). Takze tam je takovej trosku rozpor.