INDIAN: Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy poradne vyspal. Od 6-9 jedna sichta. Od 9-5:30 dalsi. A od 5:30-8 treti.

Asi zalezi, jak jsou stary a jak to mas zarizeny. My mame 0.5 a 2. Zadna skolka. A zadna babicka nebo hlidani o vikendu. Takze vicemene nonstop. Nestezuju si, ale obcas sem rad, ze tak nejak prezivam a energie je malo.

A pak je tam pro me jeste jeden aspekt, ze bych obcas nejradsi s nikym v praci celej den nemluvil (rozumej meeting, ne kafe) a treba se bavit o nejakym career developmentu nebo nedejboze performance managementu je obcas hodne podobny moji 1. a 3. sichte.

INDIAN: Na karieru ne, na výkonnost ano. Už prostě nejde si jít po večeři napsat něco pro radost, protože místo toho jeden koupe, krmí, ukládá, čte pohádky a pak prostě umře aby měl alespoň 8h spánku (a je rád, že už ne 5x přerušeného). Ráno je unavenější, protože nevstává v 7:45 aby se v 8:00 dokodrcal k monitoru, ale v 6:30 protože je třeba doručit děti někam. Den je rozbitější protože školka, koníčky, výlety, hřiště, prádlo, jídlo pro ty malé bestie...
Takový 100x nic efekt, a ze zpětného pohledu je to znát.

INDIAN: Uz jenom to, ze omezi mnozstvi spanku, co pro sebe mas. Nemluve o cteni a podobnych kratochvilich ;)

GARFIELD: to s tou opickou mi zni hodne povedomne.
takovy ten pocit, kdy clovek nevydrzi delat ten monkeybussiness (kde ma relativni klid), rekne si, ze aktualni proces je nastaveny uplne blbe, zacne vymyslet a implementovat nahradu a zase spadne do kyblu hnoje procedur, politik a dohlizeni na kvalitu dodavanou kolegy a vubec cele te zodpovednosti, od ktere se snazil utect

CUKI: Já myslím že to je vesměs axióm, že v 18. století bys prostě nenašel žádného ajtaka staršího 40 let.

NAVARA: Máš nějaký věrohodný zdroj, že by lidi z IT pár století dozadu byli už ve 40ti dávno pod zemí? :-D


PETJU: Jo, Amiga byla poslední platforma která mě bavila...

Ale jinak bych neviděl, že by ve 40ti měli být programátoři dávno pasé, Ale ti lidé 40+ se k tomu často dostaly tak nějak tím co uměli. Většina programátorských guru, které znám naopak žádné vzdělání nemají, někteří mají sotva ZŠ, ale koukám na ne s respektem, protože k tomu mají úplně jiný přístup.

Ostatně nevím jak dnes, ale to vzdělání které dostaneš ve škole, je strašně v tomto směru zaostalé. Tedy se naučíš něco, co se dělalo před 20ti lety... Ne že by to bylo špatně, ale je to ztráta času a třeba na vejšce mi víc než škola sama dával kolektiv lidí, který tam byl kolem mě a nějak mě nasměroval...

Opačně dnešní čerstvá krev, neví často ani co je assembler, na vše jdou dost na přímo, nějaké optimalizace a pod jim nic neříkají, protože dnešní hloupej mobil strčí to všechno co měla k dispozici moje generace s přehledem do kapsy.

Ale co je stále stejné u této profese. Že se postupně na jakékoliv pozici zapasuješ do systému, ze kterého není úniku. Ať děláš co děláš vždy se staneš nepostradatelným a nenahraditelným a to mi vůbec nesedne k mému věku a k tomu jak chci žít.

Prostě je jedno kolik vyděláváš, ale čas ti protéká mezi prsty. Je tam spousta stresu, který nemůžeš odstranit a často ani ovlivnit. A proto jsem z tohohle rozjetého vlaku jednou naprosto náhle vystoupil a dodnes nelituju. Nikdo mě neshání ve tři ráno. Nezdá se mi o tom co jsem den předem podělal a místo spaní neřeším jak z toho ven...

To je pocit k nezaplacení. A je zatraceně málo možností, které ti tuhle svobodu umožňují a to i ty selfmade projekty...

PETJU: Tak byl to trochu off-topic v jinym klubu a lidi ta diskuze asi bavila dal.

Treba me osobne zajimaj ruzny programatorsky "zivotni pribehy a cesty". Potesi me, ze ve snaze nezblaznit se obcas z deti nejsem sam. A pak, pekne sobecky, bych rad nasel nejakou inspiraci, co treba nekdy delat dal.

Je mi teda o par let min nez 40, ale karierne se obcas cejtim tak na 50+ a uz bych kupoval kozi farmu. 🤦🏻‍♂️ Ze zacatku mi ta cesta prijde docela jednoducha (nebo primocara). Clovek nabira zkusenosti a prochazi si ruznejma junior-senior fazema. Roste. Motivace je tak nejak zadarmo.

Muj background je ve financich (od algo tradingu po standardni aplikacni vyvoj). Mam za sebou par korporatu. Par strednich firem. Par startupu (i svejch). Vedeni lidi (ugh). Vedeni tymu tymu (ugh ugh). A ted jsem CTO v mensi firme (nekdy si muzu delat co chci, nekdy ugh ugh ugh).

A prochazim klasickym kyvadlem (https://charity.wtf/2017/05/11/the-engineer-manager-pendulum/), ktery bych nekorektne popsal takhle:

Kdyz mam zodpovednost, tak bych chtel bejt opicka (snad se nikdo neurazi).
No a kdyz jsem opicka, tak mi zacne casem vadit, ze nerozumim, proc se delaji nektere rozhodnuti a ze je nemuzu moc ovlivnit.

A posledni vec je byt zamestnanec (nebo kontraktor ve "svarc" smyslu). Obcas ztracim motivaci delat veci navic, ale moje povaha me zene k tomu, abych je delal (nejvic se todle projevuje v korporatnich prostredich, kde na jednoho produktivniho cloveka sedi v zidlich 5 dalsich). Takze tam je takovej trosku rozpor.

ETKAR: Jenže přesně na star dreams, po večerech po práci dál sedět u kompu a učit se desítky hodin něco úplně jinýho jsem měl doopravdy chuť naposledy tak před deseti lety ;-)

NAVARA: Máš špatně ty kategorie
má to být: 21-30, 31-40, 41-50,..
takhle si ve svých 40ti přijdu strašně starej :-D

Jinak já tedy nikdy primárně dlouhodobě neprogramoval spíše jsem se pohyboval kolem HW, ale musel jsem zmizet daleko dřív. Už po třicítce jsem to necítil a neměl jsem ze své práce radost.
Málokdy je ta práce vidět a má nějaký hlubší smysl.

Navíc nevím čím to je, ale neznám programátora, který by měl nějaké opravdové volno. V těch 40ti už člověk nechce strávit celé dny v práci (prací). A z každého projektu na pár hodin týdně stejně nakonec těch 40+ hodin chtě nechtě bude :-(

DWICH: S lidmi je hrozný oser. Kór v dnešní době, kdy nedělám nic jiného, než odrážím nabídky firem z regionu, které furt někomu dávají.

Buď se posunout výš vás pozici, kde se to stane problémem lidí pod tebou, nebo na architekta / auditora / samostatnou jednotku...

SATAI: Nj když oni opravdu něco dělají...