INDIAN: Aspoň u mě to taky není tak, že "kvůli dětem jsem teď neproduktivní v práci", ale sám jsem si zvolil styl být blíž dětem na úkor práce. Je to sice víc namáhavé a časově náročné, na druhou stranu mě to víc baví a žena má taky nějaký čas pro sebe. V práci jsem (imo) stále víc produktivní než spousta jiných kolegů, ten úkor je spíš časový (mám snížený úvazek).

Těch přístupů je víc, spousta známých nechává děti komplet na svých manželkách (ani neví, jak je přebalit či nakrmit) a jedou kariéru. Za sebe bych se asi naopak styděl, no.

INDIAN: Ja bych s tebou asi i souhlasil, ze muj fulltime job deti nenarusujou. A muzou ti treba i pomoct v ramci nejakejch softskills a soustredeni se na veci, ktery ma smysl delat misto busy work.

Muj "profesni rust" je jima urcite omezenej (jestli je to dobre nebo spatne ponecham otevrene). Par let zpet jsem v tech 6-9 naprogramoval zaklady myho businessu, naucil se spoustu o webu, SRE, a budovani businessu obecne. To mi pomohlo dostat se tam, kde jsem ted. Ted ten cas proste neni a uz je jen to 9-5:30.


DAVE_PAGE: Todle je taky docela dobrej point k te vykonosti. Osobne si myslim, ze jde se na treba 80% te vykonosti natrenovat nejakyma navykama. Ale pokud bych si mohl vybrat, tak bych taky makal v hodiny, kdy jsem prirozene pri smyslech.

Pokud mam deti na starosti, tak si muzu tak akorat o necem trhane premejslet. A ani to spis ne.

Pozn. pri psani tohodle postu jsem trikrat odbihal k detem. Pokud nedava smysl, tak si predstavte, jak by musel vypadat ten kod.

INDIAN: imho je zasadni otazka jaky mas context switch, viz [SYNTAX_TERROR @ Programatorska spoluprace - spoluprace na projektech, nabidky prace]
protoze je uplne jedno, jestli to co te vyrusi je dite, email, IM, manager, kolega co ma potrebu si povidat

napr. ja jako clovek s mizernym switchem se novy veci musim ucit v dobe "radiovyho klidu", tzn. minimalizovat uplne vsechno, co me muze rozptylit, zapomenout na externi svet a treba 2 hodiny v kuse venovat novymu tematu/projektu/... protoze cim vetsi rozptyleni, tim vic musim porad dokola opakovat to stejny, aby to mozek udrzel a zvladl s tim pracovat

SATAI:
GREATDRAKE:
GARFIELD:
mno nevim, ja sem deti jako maly koupal, uspaval a ze by me to uzralo nakej vyznamnej cas, to bych nerek
rano sem je vodil/porad vodim do jesli/skolky/skoly + jim delam snidani a taham je z postele
co se tyce spanku, tak ten sem kvalitni nemel ani predtim, takze to bylo prast jako uhod (ano, jedina moje macho vlastnost je to, ze sem k detem v noci nevstaval a nechtel sem mimino v nasi posteli, protoze pak sem opravdu nespal ze strachu ze ho zalehnu)
my zijeme se zenou mimo CR, takze prarodice taky nehrozi, sme s nima krom skolky/skoly taky nonstop
nemel sem problem vzit deti na prodlouzenej vejkend letadlem za dedou aby si zena vorazila ikdyz jim byl necelej rok nebo s nima zustat doma a poslat ji s kamoskama nekam na vikend zaparit
behem prvnich covidovejch karanten (ve francii sme meli regulerni domaci vezeni s max. hodinou venku s max. 1km vod baraku) sem se rychle prizpusobil a vicemene mi jejich permanentni prezence neprisla o nic vic narusujici nez beznej openspace
kdyz uz chodily do skolky pravidelne a ja byl permanentne na HO, tak sem behem odpoledne pravidelne pripravoval veceri nez vsichni dorazej (to ze obcas odbehnu do kuchyne neni o moc vetsi zrout casu nez chodit pravidelne na cigaro treba:))

proste suma sumarum, za me je to jenom o tom jak se zadaptovat na zmenu, nic vic

INDIAN: Nepamatuju se, kdy jsem se naposledy poradne vyspal. Od 6-9 jedna sichta. Od 9-5:30 dalsi. A od 5:30-8 treti.

Asi zalezi, jak jsou stary a jak to mas zarizeny. My mame 0.5 a 2. Zadna skolka. A zadna babicka nebo hlidani o vikendu. Takze vicemene nonstop. Nestezuju si, ale obcas sem rad, ze tak nejak prezivam a energie je malo.

A pak je tam pro me jeste jeden aspekt, ze bych obcas nejradsi s nikym v praci celej den nemluvil (rozumej meeting, ne kafe) a treba se bavit o nejakym career developmentu nebo nedejboze performance managementu je obcas hodne podobny moji 1. a 3. sichte.

INDIAN: Na karieru ne, na výkonnost ano. Už prostě nejde si jít po večeři napsat něco pro radost, protože místo toho jeden koupe, krmí, ukládá, čte pohádky a pak prostě umře aby měl alespoň 8h spánku (a je rád, že už ne 5x přerušeného). Ráno je unavenější, protože nevstává v 7:45 aby se v 8:00 dokodrcal k monitoru, ale v 6:30 protože je třeba doručit děti někam. Den je rozbitější protože školka, koníčky, výlety, hřiště, prádlo, jídlo pro ty malé bestie...
Takový 100x nic efekt, a ze zpětného pohledu je to znát.

INDIAN: Uz jenom to, ze omezi mnozstvi spanku, co pro sebe mas. Nemluve o cteni a podobnych kratochvilich ;)

GARFIELD: to s tou opickou mi zni hodne povedomne.
takovy ten pocit, kdy clovek nevydrzi delat ten monkeybussiness (kde ma relativni klid), rekne si, ze aktualni proces je nastaveny uplne blbe, zacne vymyslet a implementovat nahradu a zase spadne do kyblu hnoje procedur, politik a dohlizeni na kvalitu dodavanou kolegy a vubec cele te zodpovednosti, od ktere se snazil utect

CUKI: Já myslím že to je vesměs axióm, že v 18. století bys prostě nenašel žádného ajtaka staršího 40 let.

NAVARA: Máš nějaký věrohodný zdroj, že by lidi z IT pár století dozadu byli už ve 40ti dávno pod zemí? :-D


PETJU: Jo, Amiga byla poslední platforma která mě bavila...

Ale jinak bych neviděl, že by ve 40ti měli být programátoři dávno pasé, Ale ti lidé 40+ se k tomu často dostaly tak nějak tím co uměli. Většina programátorských guru, které znám naopak žádné vzdělání nemají, někteří mají sotva ZŠ, ale koukám na ne s respektem, protože k tomu mají úplně jiný přístup.

Ostatně nevím jak dnes, ale to vzdělání které dostaneš ve škole, je strašně v tomto směru zaostalé. Tedy se naučíš něco, co se dělalo před 20ti lety... Ne že by to bylo špatně, ale je to ztráta času a třeba na vejšce mi víc než škola sama dával kolektiv lidí, který tam byl kolem mě a nějak mě nasměroval...

Opačně dnešní čerstvá krev, neví často ani co je assembler, na vše jdou dost na přímo, nějaké optimalizace a pod jim nic neříkají, protože dnešní hloupej mobil strčí to všechno co měla k dispozici moje generace s přehledem do kapsy.

Ale co je stále stejné u této profese. Že se postupně na jakékoliv pozici zapasuješ do systému, ze kterého není úniku. Ať děláš co děláš vždy se staneš nepostradatelným a nenahraditelným a to mi vůbec nesedne k mému věku a k tomu jak chci žít.

Prostě je jedno kolik vyděláváš, ale čas ti protéká mezi prsty. Je tam spousta stresu, který nemůžeš odstranit a často ani ovlivnit. A proto jsem z tohohle rozjetého vlaku jednou naprosto náhle vystoupil a dodnes nelituju. Nikdo mě neshání ve tři ráno. Nezdá se mi o tom co jsem den předem podělal a místo spaní neřeším jak z toho ven...

To je pocit k nezaplacení. A je zatraceně málo možností, které ti tuhle svobodu umožňují a to i ty selfmade projekty...

PETJU: Tak byl to trochu off-topic v jinym klubu a lidi ta diskuze asi bavila dal.

Treba me osobne zajimaj ruzny programatorsky "zivotni pribehy a cesty". Potesi me, ze ve snaze nezblaznit se obcas z deti nejsem sam. A pak, pekne sobecky, bych rad nasel nejakou inspiraci, co treba nekdy delat dal.

Je mi teda o par let min nez 40, ale karierne se obcas cejtim tak na 50+ a uz bych kupoval kozi farmu. 🤦🏻‍♂️ Ze zacatku mi ta cesta prijde docela jednoducha (nebo primocara). Clovek nabira zkusenosti a prochazi si ruznejma junior-senior fazema. Roste. Motivace je tak nejak zadarmo.

Muj background je ve financich (od algo tradingu po standardni aplikacni vyvoj). Mam za sebou par korporatu. Par strednich firem. Par startupu (i svejch). Vedeni lidi (ugh). Vedeni tymu tymu (ugh ugh). A ted jsem CTO v mensi firme (nekdy si muzu delat co chci, nekdy ugh ugh ugh).

A prochazim klasickym kyvadlem (https://charity.wtf/2017/05/11/the-engineer-manager-pendulum/), ktery bych nekorektne popsal takhle:

Kdyz mam zodpovednost, tak bych chtel bejt opicka (snad se nikdo neurazi).
No a kdyz jsem opicka, tak mi zacne casem vadit, ze nerozumim, proc se delaji nektere rozhodnuti a ze je nemuzu moc ovlivnit.

A posledni vec je byt zamestnanec (nebo kontraktor ve "svarc" smyslu). Obcas ztracim motivaci delat veci navic, ale moje povaha me zene k tomu, abych je delal (nejvic se todle projevuje v korporatnich prostredich, kde na jednoho produktivniho cloveka sedi v zidlich 5 dalsich). Takze tam je takovej trosku rozpor.

ETKAR: Jenže přesně na star dreams, po večerech po práci dál sedět u kompu a učit se desítky hodin něco úplně jinýho jsem měl doopravdy chuť naposledy tak před deseti lety ;-)

NAVARA: Máš špatně ty kategorie
má to být: 21-30, 31-40, 41-50,..
takhle si ve svých 40ti přijdu strašně starej :-D

Jinak já tedy nikdy primárně dlouhodobě neprogramoval spíše jsem se pohyboval kolem HW, ale musel jsem zmizet daleko dřív. Už po třicítce jsem to necítil a neměl jsem ze své práce radost.
Málokdy je ta práce vidět a má nějaký hlubší smysl.

Navíc nevím čím to je, ale neznám programátora, který by měl nějaké opravdové volno. V těch 40ti už člověk nechce strávit celé dny v práci (prací). A z každého projektu na pár hodin týdně stejně nakonec těch 40+ hodin chtě nechtě bude :-(

DWICH: S lidmi je hrozný oser. Kór v dnešní době, kdy nedělám nic jiného, než odrážím nabídky firem z regionu, které furt někomu dávají.

Buď se posunout výš vás pozici, kde se to stane problémem lidí pod tebou, nebo na architekta / auditora / samostatnou jednotku...

SATAI: Nj když oni opravdu něco dělají...