RAINBOF: Dost přesné. Přidal bych chronické bolesti bederní páteře, nejspíš z nervů.
Stačilo mi 23 let fest dělat (víkendy, o dovolené, po nocích). Kolikrát práce paralelně i na 9 různých projektech zároveň, starosti s firmou, s kontraktama, s právními předpisy 3 zemí.
Přišel prostě den, kdy to dál už nešlo. Šéf to vzal dobře, z profesního hlediska se mě měl snažil udržet, ale z lidského to chápe. Divil se, že jsem to vydržel tak dlouho. Sám má páteř už zoperovanou, infarkt i další kolaps kdy na pracovišti přestal slyšet si už zažil.
Kdysi jsem se divil, proč má ta firma v každém patře vedle výtahu defibrilátor.

KOC256: ja vidim vyhoreni jako proces kdy nemuzes proste dal vyrobi se ti v hlave system deadlocku. To ze zacnes mit k praci odpor je takova prvni vlastovka kterou muzes prejet idealismem, workoholismem, laskou k oboru a tak.
Psychicke obtize nastavaji uz jen proto ze si udelas sadu blbych naroku a dlouho zijes bez radosti z vykonaneho. Je idealni si pak dat pul rok volno.

CERMI_FOX: vidíš to mimo kontext, mnoho lidí kolem mě třeba hypo ani nemá, řeším mezinárodní teamy, které jsou na projektech

Pokud vím, tak zmíněný kolega začal pracovat pro neziskovku v rámci EU, pro mě osobně je úspěch, že se někde neobesil a on má teď práci a dal si žije život a netrpí.

Pořád si nemyslím, že vyhoření je něco, co by mělo znamenat 'do práce se mi nechce, jelikož XY' to akorát znamená, že tě serou kolegové, procesy nebo prostředí.
Stále to řeším jako reálný psychologický problém s možnými fatalnimi následky a 'naštěstí' jsem něco takového řešil jen jednou.

DAVIDOWITCH: kupříkladu já hypo doplatím v roce 2026 po 11 letech splácení. Ale to je proto, že jsem ten byt koupil za pět minut dvanáct, než se začaly rapidně zdražovat. Dneska bych ho prodal minimálně za trojnásobek

Jeden z příznaků je taky že začneš mít pocit, že to nejde a vlastně nemůžeš sám nic ovlivnit.

KOC256: Máš hypo od 15? Já doplatím podle kalendáře v 68.

Jinak vyhoření sem neviděl ale údajně Xkrat měl náběh. Takový to že na tebe všechno padá, máš toho tolik že nevíš co dřív ale energii na nic, ale nedokážeš vypnout hlavu, dovolená nepomůže..

KOC256: haha. Teda chtel bych, ale uplne to nevypada. Stejne tak decko jsem v 25 nestih :-)

CERMI_FOX:
Tak ve 45 chceš už mít hypo splacenou a přemýšlet zda koupit či nekoupit barák ve španělsku na zimu ne?

DEFILA: taková praktická, jak se mění obor v takovém věku? Vidím tam faktory jako pomalejší učení něčeho nového, do toho člověk má hypo nebo jiné fin. závazky, takže nemůže asi nastoupit na nějakou nekvalifikovanou nebo juniorní pozici.

Takhle jsme kdysi prý měli kolegu obchodníka. Jel někam na jednání, uprostřed cesty zastavil a zavolal vedení že už nemůže, že dál nejede. Tak dva nasedli do auta a jeli pro něj a auto. Nakonec u nás skončil, dal si nějaký voraz, pak dělal x let jinde a po asi 10 letech se k nám zase loni vrátil.

JARDABEREZA:
Tady asi narazis na něco, co jsi právě nezažil nebo neviděl u svých kolegů, ona ti změna práce většinou nepomůže bez ohledu na to jak moc dlouhý jsi měl sabbatical před tím...
Řešil jsem jeden(ano slovy jeden) těžký případ vyhoření u jednoho ze svých kolegů, kdy jediné štěstí bylo, že se nezabil.

Ono to začíná pomalu, sere tě někdy prace(nu koho ne), stupnovalo se to přes to, že ho začali srat remote kolegové, protože důvod XY, pak špatná komunikace, pak si uvědomil, že je kompletně remote takže FOK everything, kde nejsem přímo zmíněný, že to musí udělat, do toho probíhala změna manageru, takže ten nový (ano já) se tohodle všeho dopatral až zpětně, jelikož původní tohle neřešil (jo tohle byl manažerský FOK up mého předchůdce).
Pak už jsem viděl náznaky, časem přišlo i to, že se účastnil jen nutných meetingu a ve většině případů si léčil předchozí noci kolou, aby dokázal fungovat.
Long story short :
V jeden moment zmizel na X dní, kdy se mu nedalo dovolat nebo s ním řešit, objevil se zpět a rovnou podával výpověď, reálné slzy v očích s tím jak je v <>, tak s ním sedís a řešíš život a všechno kolem, zůstal na antidepresivech vážně dlouho, nesejmul se, kompletně změnil práci mimo obor a má teď život víc v pohodě, alespoň z toho malá co já dokážu soudit.

Život no... a když jsem v klubu 40+, tak ano zapadá do skupiny 45+
Vyhoreni potkat nechceš.

JARDABEREZA: a co je myšleno "vyhoření" ? Ono to má dost fází, od prostě "už mě sere ráno vstát do práce a makat o 12h a občas dělat víkendy jako zamlada" až po pobyt v Bohnicích.

Nebo když 12.9. najíždí cukrovary, takže věechno musí být do té doby hotové (stavba, dodávky HW, řídicí systém, MES) a běda, jak to nenajede. Řepu z polí začnou totiž navážet už 10.9. A když se cukrovar nakonec najede, tak se zase nesmí NIKDY zastavit až do ledna, jinak můžete celou řepnou kampaň odpískat a jste moc a moc desítek milionů v mínusu.

Lepší stresík je v automotive, když máš třeba hodinu na dodání něčeho na linku (od objednávky) a každá minuta downtime tý linky stojí XXX.000.

DAVIDOWITCH: Uff, to by mi asi hrablo, na takovej stress asi nemam.
No jo, to je holt jinej obor...ja vedel, proc jsem se grafice vyhybal jak to slo uz na skole :-)

JANFROG: Tak ja kdyz delal ve VFX, tak sem vedel kdy te film musi jit do kin, ktery ficury chybej a do kdy musej bejt hotovy aby se to stihlo (a nestihnout to vesmes neexistuje, vysledek je ze to nekdo po nocich rucne domalovava). Holt jsme meli velmi flat hierarchy a proste prisli umelci ze neco potrebujou a vesmes bylo na senior lidech to nejak vymyslet (s tim ze sef byl realne prvni mezi rovnymi, ne profesionalni manazer)