Ještě mě napadla jedna úvaha i na základě pozorování v jedné přechozí práci. Totiž, že nedostatečné personální obsazení se dá řešit i z druhé strany. Tzn. pokud nemám lidi a nedokážu je najmout, tak za určitých okolností to lze řešit prostě tím, že vedení začne odmítat některé zakázky.
Pracoval jsem např. v jedné firmě, která vyráběla středně velké e-shopy na zakázku. Marketing v podstatě neřešili vůbec a přesto bylo tolik práce, že to bylo na hranici možností. Většinou se dělá několik e-shopů najednou a každý ten e-shop vytěžuje většinu pracovních pozic: grafiku, programátory, převod dat, podporu, vedení firmy atd. Takže jsem naprosto logicky navrhoval, že můžeme odmítnout některé zákazníky nebo trochu zdražit, aby jich bylo méně. Lidi si odpočinou a bude víc času na inovace technologický dluh. Reakce byl, že neví, jak dlouho se jim bude dařit a že by byla škoda to nevyužít. Sice jsme nabírali lidi, ale taky celou dobu, kdy jsem tam pracoval jsme byli na hranici kapacity.
Zase na druhou stranu musím říct, že kolektiv byl super, samé vtipné hlášky atd. vedení se chovalo k zaměstnancům velmi dobře, nikdy jsem nemusel dělat přesčas a lidi moji práci oceňovali.
Jako živnostník jsem si zvykl odmítat nové zákazníky naprosto běžně. Nevidím nic špatného na tom, jim říct, že pro to co chtějí nemám kapacitu, nedodal bych to v požadovaném termínu nebo požadované kvalitě. Když si scháníte zubaře v Brně, tak většina vám řekne, že nové pacienty už nebere.
Nedávno jsem podepsal nový kontrakt u nového zákazníka a zrušil spolupráci s firmou, kde jsem pracoval několik let a nikdy s nimi neměl žádný problém. Prostě protože tomu novému projektu chci dát 100%.