KOC256: ja bych rekl, ze je uplne jedno jestli korporat nebo startup. ta situace muze bez problemu vzniknout v obou prostredi

KOC256: A jinak to co jsi psal mi spíš připomíná státní správu?

KOC256: Asi záleží na jaké pozici. Blbý je když jsi ten, na kterého je tlak, aby s těma lidma, co to mají na salámu, dodal nějaké výsledky.

A když se ti to povede, za odměnu tvůj tým přesunou do Bukurešti, protože tam jsou poloviční náklady...

JANFROG: Já myslím že je to celkem běžný, zvláště v korporátu. Ten pocit že je všude okolo hromada sraček a že vlastně nemůžeš ovlivnit, je celkem všudypřítomný. A to ani nemusíš dělat s Indama...

DEEFHA: my si taky v práci nesmíme stěžovat. Pamatuju si, jak jsme mívali anonymní schránku důvěry, kam jsme po jistém kroku nejvyššího vedení napsali hromadně nesouhlas s tím krokem. Načež nás šéfová po jednom zjebala, jak si dovolujeme kritizovat top management, a anonymní schránka byla zrušena :)

NAVARA: Těžko říct. Ale od té doby, co jsem před dvěma lety změnil práci (čtrnáct dnů před oficiálním "začátkem" Covidového zavírání všeho, včetně kanceláří mého nového zaměstnavatele... zajímavější zkušebku jsem si asi nemohl přát), tak si v podstatě nemůžu vůbec na nic stěžovat :-) Takže pokud jsem tomu někdy třeba byl blízko, teď to rozhodně není. Snad ¯\_(ツ)_/¯

DEEFHA: Možná jsi právě v tom ^-^

NAVARA: Pokud mi chybí odpověď "Nevím", tak asi ještě ne, co? :-)

Musim rici, ze me prekvapuje jak je vyhoreni caste...alespon podle tech historek tady :-(

Ještě mě napadla jedna úvaha i na základě pozorování v jedné přechozí práci. Totiž, že nedostatečné personální obsazení se dá řešit i z druhé strany. Tzn. pokud nemám lidi a nedokážu je najmout, tak za určitých okolností to lze řešit prostě tím, že vedení začne odmítat některé zakázky.

Pracoval jsem např. v jedné firmě, která vyráběla středně velké e-shopy na zakázku. Marketing v podstatě neřešili vůbec a přesto bylo tolik práce, že to bylo na hranici možností. Většinou se dělá několik e-shopů najednou a každý ten e-shop vytěžuje většinu pracovních pozic: grafiku, programátory, převod dat, podporu, vedení firmy atd. Takže jsem naprosto logicky navrhoval, že můžeme odmítnout některé zákazníky nebo trochu zdražit, aby jich bylo méně. Lidi si odpočinou a bude víc času na inovace technologický dluh. Reakce byl, že neví, jak dlouho se jim bude dařit a že by byla škoda to nevyužít. Sice jsme nabírali lidi, ale taky celou dobu, kdy jsem tam pracoval jsme byli na hranici kapacity.

Zase na druhou stranu musím říct, že kolektiv byl super, samé vtipné hlášky atd. vedení se chovalo k zaměstnancům velmi dobře, nikdy jsem nemusel dělat přesčas a lidi moji práci oceňovali.

Jako živnostník jsem si zvykl odmítat nové zákazníky naprosto běžně. Nevidím nic špatného na tom, jim říct, že pro to co chtějí nemám kapacitu, nedodal bych to v požadovaném termínu nebo požadované kvalitě. Když si scháníte zubaře v Brně, tak většina vám řekne, že nové pacienty už nebere.

Nedávno jsem podepsal nový kontrakt u nového zákazníka a zrušil spolupráci s firmou, kde jsem pracoval několik let a nikdy s nimi neměl žádný problém. Prostě protože tomu novému projektu chci dát 100%.

a protoze nas "ONI" poslouchaji na kazdym kroku, tak po me dneska hodil youtube tohle, tak treba vam neco z toho bude davat smysl taky

https://www.youtube.com/c/JaymeEdwardsMedia

Why Do So Many Programmers Lose Hope?
https://www.youtube.com/watch?v=NdA6aQR-s4U

KOJA: TL;DR: Řetěz absurdit.

(jména změněna pro ochránění viníků)
Ve firmě jedné divizi šéfuje šílený Balkánec s přezdívkou Igor Hrozný. Jsem v jiné divizi, takže pohoda, náš šéf je příčetný. Igor ho nějak vyštípe. Mezitím zákazník z projektu, na který jsem byl nahajrován mne na projektu nechce. Teda zákazník by chtěl, ale prostředník, přes kterého se to zákazníkovi dodává nechce. Takže si musím najít uplatnění, než mne Igor sežere k sobě. Opouštím divizi, ze které byl vyštípán šéf a mířím do nové divize, která dělá úplně jiné industry. Po pomalém rozjezdu jsem "dočasně" zapůjčen do jiné divize, která řeší průserový projekt. 4 hodiny měsíčně práce projektového manažera prostě asi nestačí na uřízení projektu a zajištění kvality subdodávky že Slovenska (mohlo to být horší: Indie). Zákazník si stěžuje na nízkou kvalitu, TMA se tedy stává testerem a oprašuje znalosti cizího jazyka, který dvacet let nepoužíval. Chyb je tolik, že není možné je zadat do Džíry k zákazníkovi, protože by nás sežral do konce týdne. "Jaktože měsíc po termínu dodávky k akceptaci jste vy sami našli 30 chyb? Neměli byste chyby hledat a odstranit před instalací, ještě v development prostředí?" TMA se začíná ztrácet v tabulkách, které si vyměňuje s parakolegy z Bratislavy. TMA vyvíjí Díru, což je taková superjednoduchá JIRA/RT/Bugzilla/... jednodušší než nakonfigurovat néjakého molocha. IT oddělení by sice mohlo udělat instanci Džíry, ale není to kam vykázat, takže by to nešlo. Pak handrkování se se subdodavatelem aby nám dali zdrojáky. Webservice, která vyrábí wordy a pédéefka. Testy spočívají v tom, že se otevře 15 nebo 20 oken wordu, která musí člověk zkouknout, jestli se tam něco nezhoršilo. Pro podobné dokumenty se kód někdy téměř úplně zduplikuje, někdy je komplet jiný. Kolegové, pánové Zelený a Ovád, managementem přezdívaní kolektivně Zelené hovado, mi pomůžou napsat automatické porovnání dokumentů, takže aspoň poznáme, jestli se úpravy na jednom dokumentu neprojevily změnou na jiném. Zelené hovado odchází z firmy, ale předtím se mi Zelený přizná, že on sice má expertní certifikaci na jazyk Java, ale programovat moc neumí. Jedeme dál, dokumenty jsem ustál a zastabilizoval. Ne dobře, technický druh zůstal, ale aspoň přibližně. Je čas zlepšit aplikaci, která obhospodařuje data. Pěkná aplikace, která je napsaná v PL/SQL, který jsem nikdy neviděl. Všechny výjimky se ignorují. Na různých prostředích je různé nastavení referenční integrity, takže někde se aplikuje ON DELETE CASCADE, jinde ON DELETE SET NULL a jinde ten cizí klíč vůbec není.

Asi už tady skončím s detaily. Každopádně po krachu tohoto projektu jsem šel zase do jiné divize, kde odcházel hlavní analytik, protože se rafnul s Igorem. Divizi, do které jsem přišel schramstnul Igor. Zákazníci byli opět nespokojení. A já už se nebyl schopen soustředit.

Můj příběh menšího vyhoření: firma se dostala do zajímavého tendru a tak jsme nadšeně i při naší jiné práci připravovali podklady pro tendr. Potud docela ok, jiná práce v tu dobu trochu vysychala. Připravili jsme se na tendr tak dobře, že jsme vyhráli. Nadšení v nás bylo veliké, protože to představovalo možnost pro každého z nás se mnohému naučit jak v hard tak soft skills, poznat jinou zemi a kulturu a mít v CV záznam o participaci na opravdu velkém a náročném projektu.
Problém nastal v personálním obsazení. Firma neměla kapacity na to pokrýt tento nový vývoj a zároveň udržet kvalitu i objem dodávek pro stávající zákazníky.
Už když jsme byli v posledním kole tendru, tak jsme management upozorňovali, že nemáme kapacity a je třeba je navýšit a zaučení bude aspoň půl roku trvat. Inu nikdo neměl na nabírání připraven rozpočet, dokud nebude s novým zákazníkem podepsána smlouva. Od podpisu smlouvy ovšem samozřejmě také běžely lhůty na průběžné dodávky.
A tak jsme v den kdy jsme měli začít vyvíjet, začali s náborem. Sešlo se nám několik juniorů jejíž výstupy byly sotva použitelné, senioři neměli čas to dostatečně opravovat. Jako senioři jsme tak prací trávili nezdravé množství času, ale výstupy byly stále žalostné. Do toho nový management, který se snažil řídit každý prd.
Všichni senioři trpěli únavou, podrážděním, nespavosti, různými zdravotními problémy, které nikdo předtím neměl.
Po roce a půl jsem požadoval změnu a přešel na IČO a čtyřdenní pracovní týden. Následně se ukázala ta totální snaha o vykořisťování: Zaměstnavatel pro nás neudělal nic co vysloveně nemusel, ten můj den volna byl stále problém zřejmě by bylo ideální abych si jej vybíral o víkendech. Když došlo na prodloužení smlouvy "zaměstnavatel" bral za naprosto samozřejmé, že se bez řečí upíšu na další období a snad byl i šoku, že jsem nechtěl pokračovat.

Nakonec mne zachránilo, že jsem době velkého zápřahu založil rodinu a to mi změnilo priority. Nastavil jsem si, že děti jsou priorita a práce až po nich. To vyustilo ve změnu zaměstnání do firmy kde padla opravdu znamená padla. Teď po více než 3 letech se rozkoukávám, že bych si našel zas jednou zajímavou práci.

TMA: V pohode-prislo mi ze nam tu houstne atmosfera, tak jsem to zkusil preventivne naredit :)

Je mi lito, ze te tohle potkalo! Nechces treba vic popsat celej ten pribeh? To tady myslim zajima skoro kazdyho a zasazeno do takoveho ramce pak i tvoje nazory vyzni imo dost jinak.

ALMAD: Asi trochu záleží na velikosti firmy. Sice vlastním nějaké akcie naší firmy, ale vzhledem k tomu jak je to obří korporát a jakou sílu v něm že svoji pozice mám, to moje vnímání v tomhle směru vůbec nezměnilo.

TMA: krásný příklad uvádí namátkou JARDABEREZA. Vedení vyrobí exkrement v podobě nedostatečné personální obsazenosti a snaží se ho jím zasáhnout. JARDABEREZA ho externalizuje a hodí jim ho na hlavu zpátky.

KOJA: Moje osobní zkušenost je, že neschopnost externalizovat frustraci vyústí v její nahromadění až na úroveň vyhoření.

Připodotknu, že osoby schopné frustraci externalizovat vyhoření řešit nemusí, že u nich nenastává. Vyslovím bez obalů své pozorování, že doporučení pro boj s vyhořením se ve většině sestává z "nenechte si srát na hlavu". Jenže v prostředí, kde mají padající exkrementy silnou kapitální afinitu se vyhnutí zásahu vlastní hlavy rovná tomu, že zásah nutně dostane někdo další.

Načež v rámci virtue signallingu je mi vysvětleno, že externalizovat frustraci je špatné, áno. Protože pak onen exkrement, který již byl designován pro zásah mé hlavy vyžere někdo jiný.

Tak prosím, neexternalizuj si do mne svou frustraci, když je to tedy tak špatné. A nebo jo, ale nepřiznej si to, abys mohl mít i nadále pocit vlastní morální převahy.

Vyhoření - finální stádium 4Q 2020, 2021-01 až 2022-06 nezaměstnaný. Teď na 3 dny v týdnu, uvidíme, jestli se to dá přežít. Šance tomu velké nedávám, určitě se neudržím a řeknu, že císařpán je nahatej. A pak už to pojede, jak tady. Takže asi tak.