JINX: Stalo se to z minuty na minutu. Vůbec jsem nechápal co se mnou děje, nejdříve jsem skončil na kardiologii, kde mě udělali kompletní vyšetření. Potom jsem si dal další kolečka až jsem skončil na psychiatrii, naštěstí jenom ambulantně a nemuseli mě zavřít do vypolstrované místnosti, i když paradoxně jsem si to přál, protože bych měl klid. K tomu se přidalo senzorické přetížení, v mém případě sluchové, takže projíždějící tramvaj mě připadala jako kdyby mě někdo zatloukal hřebíky do hlavy. Hlavní problém bylo, že sem vůbec netušil co se semnou děje a vůbec to nechápal, jenom jsem chápal, že je něco totálně špatně.
Blbé je na tom to, že to nejde diagnostikovat přístrojově t.j. nezměří ti něco z krve, slin atd. Záleží čistě na zkušenostech a odpornosti psychiatrického doktora. A ano léčí se to a je to běh na dlouhou trať. Trvalo tak 5 let než se to celkem stabilizovalo. Já jsem bral jedny hlavní lék, který vše stabilizoval a podpůrný, který dodává tělu co mu chybí. Ten podpůrný budu, s velkou pravděpodobností, brát do konce života.