ANDY_WARHOL: to jsou urcite legitimni duvody, ja bych jenom nezavazne poznamenal ze „udelat si neco sam“ nemusi nutne znamenat ze to bude levnejsi nez ty „astronomicky ceny“ tech truhlaren.

Ono to zacne uz tim prostorem, ten clovek musi mit nebo postavit, musi ho prislusne elektrifikovat, mel by mit nejakou odolnou podlahu, vhodny osvetleni atd. Potom ho musi vybavit - hoblice, pracovni stoly, zpravidla zakladni masiny (stolni pila, srovnavacka, protah, pasova pila, sloupova vrtacka, stolni freza). K nim se pridaji rucni pristroje - akusroubovaky, ponorna pila, elektrickej hoblik, pokoska, primocarka, horni freza, pasova a excentr bruska, satinyrka, vrtaci kladivo, domino, savlova pila). Samozrejme k tomu bezny rucni nastroje (hobliky, pilky, dlata, merici a rysovaci nastroje, uhelniky, pilniky a rasple, ale i klasicky naradi typu kleste, sroubovaky, montazni klice, atd). K tem masinam jsou potreba pilovy kotouce a pasy, brusnej material, frezy, hoblikovy noze atd). To cely musi byt nejak naostreny (tormek, diamanty, kameny) a vsechno to musi byt nekde ulozeny ve skrinich a spouste suplat. A kdyz uz si mysli, ze vsechno zakladni vybaveni ma, zjisti ze potrebuje libovolny mnozstvi sverek nekolika typu a velikosti ;)

Imho je lepsi brat to jako hobby, ja penize ktery me moje dilna stala, stoji a bude stat proste vubec nepocitam jako kdybych je projedl v nejaky drahy restauraci, a pokusy spocitat si na kolik me prisel ten regal kterej jsem pritelkyni vyrobil jsou past, do ktery se odmitam nechat chytit :)

XINDLX: nevim kde si byl, ale naposled kdyz sem chtel protiskluzovou preklizku v bauhausu (praha/cestlice/pruhonice) , tak mi urizli na pockani co sem chtel (a to byla asi tak 1/3 ty plny desky) - ale jejich prvni reakce byla taky ze to si mam koupit vedle ve stavenim materialu, dokud sem jim nerekl ze chci jenom malej kousek.. ale mozna zalezi na tom, co je tam zrovna za cloveka..

ANDY_WARHOL: Nojo truhlárny mají zpravidla tak půl až rok čekačku a čím menší věc, tím menší pozornost tomu věnují. To se musí člověk vážně v důsledku doprošovat. Zas z druhé strany tyhle úpravy čehokoliv jsou jedna z nejvíc nevděčných prací. Většinou to skrývá jenom problémy a když řekneš cenovku zákazníkovi, tak se opotí, rychle si to rozmyslí a jde do ikey. Bohužel to je fakt. A když ti u těhle malých kšeftů třeba 8 z 10 lidí odmítne kvůli ceně, tak to začneš lehce ignorovat. Jako příklad si vezmi jenom dopravu. Je celkem jedno, jestli vezeš kuchyň za 300k nebo dvě skříňky za 5k. Cena dopravy vyjde třeba na 1,5k. U kuchyně se to rozpustí, u skříněk to naprosto nesmyslně zvedá cenu. Truhlárny jsou dost nákladnej byznys (což zas neznamená, že se tím nedá hezky vydělávat). A teda znám i dost velice pečlivých a šikovných truhlářů. A hobby je to skvělý, když člověka netlačí čas a může si vše rozmýšlet a zkoušet.

ANDY_WARHOL: Tak to mrkni tady k petrovi, ten si s kumiko vyhraje.
PEkne TRuhlarstvi-Nice Joinery (@peknetruhlarstvi) • Instagram photos and videos
https://www.instagram.com/peknetruhlarstvi/

BLOWUP: Jasný, psal jsem to spíš jako extrém, který by ale imho s těmi vruty fungoval. On jinak každý vychází ze svého pohledu, jak je on sám zručný a schopný a bere to jako bernou minci, ale je spousta lidí, kteří se za celý život nenaučí pořádně s nářadím, i kdyby chtěli, obzvláště nějakou precizní práci, protože jim prostě neylo dáno do vínku. Někdo zas nemá dostatečnou trpělivost, někdo vytrvalost, někdo se to teprve učí. Je to vidět na hromadě lidí, kteří se tím živí půlku života a prasej úplně všechno. Ale právě spousta nedostatků vlastních rukou se dá dneska dohánět jinak a výsledná kvalita může být naprosto uspokojující. V klasické truhlařině, čistotě práce atd. je pro mě takovej top Kobeomsuk, řemeslně, designem. Krásná práce je Ishitani. Ale současně znám, jak to chodí, když se honěj termíny, nebo zákazník už půl roku telefonuje, kde to teda má, to se k tomu pak přistupuje taky jinak a pravidlo 'co oko nevidí' se uplatňuje víc než často. Ta škála je všelijaká.

GHOSTDOGG: ja bych s vetsinou toho co pises souhlasil, ale asi ne se vsim. Ty moderni lepidla skutecne maji velikou pevnost - pokud jsou optimalne pouzity. To znamena ze lepej podelny vlakna a jsou natesno stlaceny. Pokud tohle neni splneny, tak ta pevnost rychle klesa. U dlabu to znamena, ze by presto mel bejt udelanej natesno. Pokud se nasucho vikla, bude to s lepidlem sice drzet, ale otazka je jak dlouho. Drevo v masivni podobe pracuje, navic pokud jde o spojeni ktery je dynamicky namahany je to jiny nez u neceho co proste je zatizeny statickou silou.

Anyway, proto jsem se ptal, co presne od truhlariny kdo ocekava. Ta paleta je siroka a nekdo kdo vlastne potrebuje jenom o trochu lepsi IKEA standard ale „na miru“ by se v podstate s truhlarskejma spojema nemusel trapit a spis to cely sroubovat treba pocket holes. To ted nemyslim nijak despektivne, spis pragmaticky.

Imho jedna z nejdulezitejsich vlastnosti u truhlariny (a mozna u remesla obecne) je trpelivost. Samozrejme muzu neco pomoci vhodnyho stroje dramaticky urychlit - kdo z vas zna videa s rucnima nastrojema od Dominik Ricker, kde treba asi hodinu ryobou reze nejakou kladu podelne na prkno ten vi co mam na mysli - ale pokud tou cinnosti nemusim vydelavat na svy zivobyti, tak preci neni duvod se stressovat. Pro me a nejspis pro velkou vetsinu lidi ktery maj truhlarinu jako hobby nejde jenom o vysledek, ale i o ten samotnej proces, o pocit z dobre udelany prace. Delat neco „na prase“ by pro me osobne byla ztrata casu, protoze bych se o to podstatny co mi u toho dela radost pripravil, a zustala by jenom obtizna povinnost.

Me by zajimalo, co k truhlarine privedlo vas ostatni a jak to vidite vy.

ANDY_WARHOL: Ony jsou obecne dve veci, ktere opravdu radikalne zmenili truhlarinu - vrut a novodoba lepidla. Truhlarske/tesarske spoje existuji pravdepodobne uz nejakou tisicovku let (to strilim od boku, ale neni to zalezitost poslednich dvouset let). Driv se vsechny ty spoje zajistovaly kolicky, klinky apod. a vetsi presnost samozrejme nebyla na skodu. Napr. u rybin se to vocurat neda, ty proste drzi svym tvarem. Ale u spousty veci se to da dohnat prave bud lepidlem nebo vrutem. Drivejsi klihy sice lepily, ale v case degradovaly, zacaly se vydrolovat, schramstaly je nejaky zviratka a prestaly fungovat. Je to dost bezna oprava u restaurovaneho stareho nabytku. Dnesni lepidla jsou pevna tak, ze se drevo nikdy nezlomi v tom lepenem miste, ale nekde vedle, protoze drevo ma mensi pevnost/houzevnatost. A to same vruty. Ony v te dnesni podobe neexistuji tak dlouho, treba az od nejakych 40/50 let, pokud si to dobre pamatuju, a jeste se v 20. stoleti dost vyvijely kvuli rozmachu pocitacu vsude vcetne strojirenstvi. Predtim byly hrebiky. Takze puvodne truhlarske spoje absolutne s necim jako vrut nepocitaly. V podstate kdyz udelas dlab a cep na uplny prase, nalejes tam lepidlo a prosijes to dvema, tremi vruty, tak to bude drzet a bude to pevny. Vruty zakrejes zatkama a nikdo o nicem nevi. Dneska muzes udelat spoj na tupo a jen ho slepit a bude to pomerne hodne pevne. Pred par desitkama let naprosto nemyslitelna vec. Proste se z toho obecne zas tak nestrili a je dobry nad tim premejslet, ze je 21. stoleti. A co oko nevidi, to srdce neboli. Sorry za tapetu, uz koncim.

ANDY_WARHOL: Ten čep a dlab nemusí být nutně naprosto přesný v rozích (pokud není čep průchozí skrz a pohledový). V důsledku ti stačí aby se to o sebe opřelo vodorovně a svisle někde v ploše, tím se to zafixuje. Rohy můžeš vzít na hrubo, v dlabu se prostě tak nějak přiblížíš 90 stupňům a na čepu to třeba jen sjedeš dlátem na 45 stupňů, to je záležitost třeba na minutu, dvě na jeden spoj. Stejně je lepší mít nějaký kanálky, kam může utéct přebytečné lepidlo (proto jsou vroubky na kolících na spojování nábytku a nejsou hladké).