KOIRA: a nemáš i nějaký příklad, kdy to naopak fungovalo? nebo jestli jsi zažila situace, kdy naopak emočně/fyzicky jo (je to spíš emoční, nebo "zviřátkovsky" fyzický?), i když hodnotově a rozumově ne...? děje se to jen v tom potenciálně romantickym settingu, nebo nějaký podobný projevy i v jinejch typech vztahů (myslim např. ta potřeba mít fyzickej odstup)? jestli by třeba to srovnání nenavedlo na ten kořen...
Co píšou Lweek i Papoušek mi dává smysl... Plus u mě - zejména když jsem přetažená nebo je toho z víc stran "moc", mám tendence se rozpustit v očekáváních a potřebách toho druhýho, míň vnímat ty svoje, a jdu z toho do napětí a záseku a naprostýho bloku nějaký intimity, a musim hodně pracovat se zvědomováním hranic a vlastních potřeb, abych si nepřipadala zahnaná do kouta.

KOIRA: A umíš se třeba zamyslet nad tím, jestli ti "voní?" Protože hodnotový žebříček je jedna věc, ale pokud ti tvůj mozek říká, že to není vhodný partner pro množení právě na základě pachových nebo jiných vstupů tak s tím asi nic moc neuděláš. A nebo tam může být jiná věc. Třeba to je nějaký projev úzkosti? Něco jako "bacha, to už začíná být vážné, ale je to opravdu ta nejlepší volba". Může to vycházet z nejistoty (úzkosti) udělat chybu při výběru.

KOIRA:
myslím, že tu mohou být dvě roviny: jednak ve hře může být tvůj pocit jeho jaksi celkové neatraktivnosti ("každej není supermodel"), jednak ale i nějaké jeho konkrétní tělesné rysy, na které může citlivý člověk podvědomě reagovat. V takovém případě by to mohla být varovná zpráva od tvé intuice, například takovýhle orlí nos měl děda a to byl sakra vostrej dominantní chlap, apod. Ony tyhle věci jedou pod hladinou a nemusíme si jich být vůbec vědomi. A díky nim se nám daný člověk může nelíbit, aniž bychom to uměli rozumem snadno rozklíčovat, a může to být prostě kus naší sebeochranné výbavy. Jen nabízím :)

Jdu sem klasicky s tématem mezilidských vztahů. Nějak si neumím poradit se situací, kdy pri randěni moje inteligencni část vyhodnotila člověka jakože jo, to by slo, podobný hodnoty, pár věcí společných atd. A ta emoční ho prostě nedává. Po druhým rande přijde vyloženě zasek, vnitřní napětí, nejsem schopna se nacházet blíž než metr a půl od nej a rozhodně není ready dělat nějaký další intimní kroky. Jakože ten člověk se mi "nelíbí". Tohle není poprvé. A ráda bych tomu trochu vic porozuměla a třeba to nějak hackla, kazdej prostě není supermodel.

Prosim, cetli jste nekdo tyhle knihy? Zajimalo by me jestli z toho je neco pouzitelne do vysoce citliveho zivota.
Citliví, a přesto šťastní | Knihy Grada
https://www.grada.cz/citlivi-a-presto-stastni-11318/
Průvodce pro vysoce citlivé lidi | Knihy Grada
https://www.grada.cz/pruvodce-pro-vysoce-citlive-lidi-10029/
365 tipů pro vysoce citlivé lidi | Knihy Grada
https://www.grada.cz/365-tipu-pro-vysoce-citlive-lidi-11283/

LWEEK: Nám stačí kýbl s ovsem nebo lnenym seminkem :D

JINX: To bohužel nefungovalo. Máme nějaké chytré myši.

HNILOB: Oni jsou ty potvory docela chytré a nevlezou do uzavřeného prostoru jen tak. Asi by to tam muselo být delší dobu. Ale vypadá dobře.

LWEEK: ahoj. Mne nejvice pomohla tahle. Akorat je musis vypustit dost daleko od baraku. Cca 1km.

Mám tu ještě jedno téma. Nasadila se nám do bytu myš. Fajn, myší plno na půdě. Před pár lety jsem přišel na to, že snažit se je chytit a nějak přemístit je v podstatě nemožné a když už se člověk několikátou noc nevyspí protože rozežírají strop, tak nějak jsem si připustil a donutil se je chytat tak nějak postaru. Pokaždé když jsem vynášel nějakou chudinku tak jsem z toho měl hromadu výčitek. Když se potom dostala do bytu jedna (doufám že jedna?) a začala nám tu dělat brajgl v noci a smrdět tak jsem zase zkoušel lovit, ale nepovedlo se. Takže nakonec zase pastičky. Nakonec ze všech pastiček si vybrala tu vedle mé postele. Takže ve čtyři ráno malý infarkt jak sklapla ... nebudu popisovat co následovalo. Asi si budu muset najít psychologa.

PESTRYPAPOUSEK: U mě asi záleží jak kdy. Dovedu si užít i menší skupinu lidí když je program klidnějšího charakteru v rozumném rozsahu. Třeba tuhle jsme byli u přátel a celé se to neslo v kulinářském duchu. Tak jsme vařili, ochutnávali kafíčka, hráli jednoduché společenské hry a povídali si a to bylo v pohodě. Ale byl to taky jeden večer. Něco jiného by bylo kdyby to bylo víc dnů. Tam pak potřebuju promlky. Třeba se na hodinku někam stáhnout nadechnout. x) Jeden na jednoho je samozřejmě super, když to je někdo s kým si člověk má hodně co říct. Naopak pokud si nemá co říct, tak to může být větší utrpení než když je tam víc lidí. Ale když je víc lidí a není tam nosné téma, tak pak už kolikrát si říkám WTF jsem tam dělal.

Přijde mi, že co se týče přátel jsem hodně vybíravý. Že potřebuju aby mě ti lidi bavili a něco mi to dávalo. A úplně nejlepší je najít si ty se kterýma se člověk může sdílet naplno. To je povznášející bych řekl. Ale to se mi už hodně dlouho nestalo. Přátelství bývají, bohužel, pomíjívá.

LWEEK: znám tohle taky a všimla jsem si, že jsem kvůli tomu dost dlouho zpochybňovala svoje vztahy, resp.svou "neochotu" angažovat se v těch vztazích. Až mi došlo, že s jedním každým zvlášť si to fakt užiju a jsem tam i aktivní, zatímco ve skupině mne to množství vjemů zaplavuje a ve finále až vysílí. A druhý den nálada pod psa a vytlučený baterky. Dost se mi ulevilo, když jsem rozklíčovala, že nejde o ty vztahy, ale o zůsob.

Víte co je hukot? Když jdete někam na nějakou akci, užijete si ji a pak další dny z ní máte depky. Dlouho jsem nevěděl proč se mi to děje. Proč mám špatné nálady z něčeho co jsem si užil. Vysoká citlivost by mohla být odpověď. Protože mozek zpracovává vjemy a vzpomínky a pak různé věci asi začne vnímat jako nějaké ohrožení nebo co já vím co si můj mozek myslí a to vede k nejistotě a zpochybňovaní toho co se vlastně stalo a nakonec i potenciálně k blbým náladám.

THE_DARKNESS: Ahoj, záleží jak moc a co přesně. AirPods Pro fungují přijatelně dobře a používám je jak já, tak i má manželka. Ale jsou frekvence které to úplně skvěle neodstíní. Většinou vyšší frekvence. Neodstíní ale rozhodně utlumí. Používáme to občas i na dětský řev. :)

JINX: to jsou takovi ti lide, kteri bydli cely zivot u zeleznice a bez zvuku vlaku uz nedokazou usnout...

THE_DARKNESS: existují krabičky produkující napr. bílý šum, ruzne spunty do usi, nebo sluchatka se spuntama do usi (Ethymotic Isolator). Doporučuji mrknout na https://noisyworld.org/

Mě trvalo asi půl roku než jsem si zvykl na tramvaje a autobusy pod oknama.