OOHN: vyzkoušela jsem v systému duolingu tři jazyky, každý mám na absolutně jiné úrovni, takže mohu srovnávat.
Angličtina - tam jsem začala, seznámení s duolingem, v jazyku, který +/- umím (prý jsem na úrovni C1 v nějaké CEFR kvalitifikaci).
Projela jsem a přeskákala lekce, bavilo mě plnit úkoly, držet řadu a dostávat achievments. Nahodilo mě to do systému každý den se trochu učím. V hodně vysokých lekcích byla gramatika, kterou si moc nepamatuju nebo ji skoro nepoužívám / nevídám, tak jsem si to procvičila. A zvykla jsem si zas psát diktáty podle sluchu.
Spíš zábava, z hlediska učení malý progres, protože duo je nějaká nízká úroveň, pochopitelně.
Ruština - mě napadla jako další, co se učit, abych pokračovala se sovou. Měla jsem veli dávné základy ze ZŠ (dva roky), uměla azbuku a je to příbuzný jazyk. Projela jsem celou, ujasnila si hodně věcí, zvládám číst příspěvky na instagramu, jednoduché texty, pročíst hesla na wikipedii s dopomocí překladače a poslouchat jednoduché zprávy. Šlo to fakt hrozně rychle, to zvedání úrovně. Na mluvení by to chtělo třeba rok živých lekcí, což v současné geopolitické situaci odkládám. Číst lehčí knihy bych mohla začít. Na instagramuju sleduji ruskojazyčné účty, abych to trochu používala.
Pak jsem zvolila
řečtinu, záměrně jako absolutně cizí ničemu nepříbuzný jazyk, ze kterého jsem uměla asi 50 slov, ale měla dobrou krásnou zkušenost s tou zemí, má jiné písmo, ale není to daleko ho zajet vyzkoušet. Naprosto mě to nadchlo. Cvičím asi od května 2 - 5 lekcí za den. Zjistila jsem, že souhlásky umím z matikofyziky, samohlásky postupně vstřebávám (má složité samohlásiky, není to vidět znak a přečíst). Gramatika je peklo (cca 50 % českého pekla, to je hodně). Hledám si v těch větách smysl a pravidla, zkoumám, baví mě to. Umím ... houby. V září jsem si objednala v restauraci či zaplatila v obchodě, byla schopná číst nápisy. Na běžnou konverzaci je ještě brzo, na konci duolinga by měla být možná taková ta základní turistická domluva. (A v Řecku se hlavně plně mluví anglicky, tam to úplně potřeba není.) Pokud mi nadšení vydrží, kouknu se příští školní rok po nějakých on-line lekcích, v ČR existují. A mám záminku si každý rok zaletět na ostrovy :).
Princip duolinga - každý den chvíli něco dělej, jinak se se sovou potážeš, a uč se principem cvičení, věty bez vysvětlování, pátrej si v jazyku sám, zrovna mně dost vyhovuje.
Vyhovuje mi se učit z angličtiny, ne z češtiny, jak je pravidelnější, uspořádanější a gramaticky snažší.
Záměrně se učím, abych se hodně naučila, ne na body, jen plním +/- questy a snažím se vždy splnit friendquest kvůli druhému. Vypisuju si slovesa, dohledávám, když se na něčem seknu. Zkouším si strkat tvary sloves do translatoru atd. Často dělám cvičení na slova (za málo bodů) a různá opakování.
Shrnula bych to, že z hlediska učení jazyka to nedá mnoho, ale dobrý start. Do života to může dát víc, od zvyku pravidelného učení se něčeho po možnost si osahat, který jazyk se chci učit. Žijeme v krásné době, kde nám stačí umět anglicky a dál si můžeme vybírat úplně marginální jazyky podle chuti. (A nemusíme se učit německy :D).