Kolegyně mi v práci promlouvají do duše.
K1: Nemůžeš na šéfovou používat ty svoje vtipy. Jak není Češka, tak je jí tenhle humor cizí.
K2: Vždycky byla komisní a jak ji povýšili, tak si teď hlídá, jestli jí něco nepodrývá autoritu. Mohlo by ti to škodit.
Já přikyvuju, mají pravdu. Mýho tátu vtípky podobnýho ražení stály místo B-1 v Makru, takže vím, že to tak chodí. Ještě kolegyně prosím, aby mě koply pod stolem, nebo mi skočily do řeči, když se jim bude zdát, že se k něčemu takovému chystám. Asi za dvě minuty vchází šéfová.
Š: Holky, odcházím dřív, manželovi se něco udělalo na hlavě, tak ho vezu k doktorovi.
K1: Ježiš, co se mu tam udělalo?
Š: Vyrostly mu tam takový... takový...
Já: Parohy?
Není mi pomoci.