Dnešní dopoledne. Stihla jsem toho víc než jindy za celý den. Vstala jsem, vyvenčila a nakrmila psa, vyčistila si zuby, učesala se, použila antiperspirant, navoněla se (Belle de Paris, ach), povídala jsem si s mužem, pohladila jsem ho po zádech, když jsem šla kolem, zatímco zatápěl v kamnech, vybrala jsem si kabelku a zjistila jsem, že mi přesně ladí k nehtům, které jsem si včera nalakovala – a i tu hlavu jsem si večer zvládla umýt! – a pak jsem se rozhodla zajet nakoupit, rychle jsem se oblékla, vzala si léky, nezapomněla na kabel k telefonu, manžel jel se mnou, ale úplně přirozeně jsem si za volant sedla já, on si tu koupil kafe a jel do práce a já jsem nakoupila samé zdravé věci a teď sedím v autě, ucucávám jogurtové smoothie a za chvíli pojedu domů, abych upekla kuřecí krky a kachní polévkovou směs a uvařila polévku a… a připadám si jako člověk, který žije, a nemám strach. Já se nebojím, i když jsem si dnes už nevzala ty léky, co mi dali v neděli, když jsem se třásla a plakala na židli v ordinaci ve VFN. Jsem silná a statečná a umím zatraceně dobrou drůbeží polévku a dám si ji k večeři!
K obědu budu mít kuskus.
Kuskus je fajn.