Vždycky mě potěší, když dostaneme jedničku z domácího úkolu z němčiny.
Junior totiž trpí stejnou panickou hrůzou z tohoto jazyka, jakou jsem kdysi trpěla já, a která může za to, že ani po šesti letech formálního studia a mnoha, mnoha falešných začátcích, jsem si v němčině nikdy nezačala být pořádně jistá. Tak se učím s ním, společně trénujeme slovíčka i gramatická pravidla, a dá-li Pánbůh, třeba jednou z té němčiny i odmaturujeme!
Teda, maturovat bude samozřejmě on. Ale já si třeba dám motivačně souběžně s ním nějakou tu certifikační zkoušku v Goethe institutu :-)