v NZZ vychazeji pravidelne rady pro problematicke mezilidske situace. Tahle by mohla byt smerovana na mne:
"Při večeři jeden host vypráví, že právě renovoval svůj dům – a udělal přitom několik nákladných chybných rozhodnutí. Mám jako architekt mlčet a snášet jeho neštěstí, nebo mám povinnost mu poradit? – Anonymně, e-mailem"
Vážený Anonymní, záleželo by na tom, zda by Vaše rada mohla ještě něco zlepšit, nebo zda už vzhledem k aktuálnímu stavu plánování není vše stejně ztraceno. Pokud jsou chyby napravitelné, je Vaší povinností jakožto laskavého člověka a člena profesního cechu na ně alespoň jednou upozornit.
Měli byste však mít na paměti, že tento člověk buď již ignoruje rady jiných odborníků, nebo prostě nemá peníze na to, aby se jejich pokynů držel, i když ho to nakonec vyjde draho. Snažte se nezaplést do chaosu plánování, ale v případě potřeby jej delegujte na třetí osobu. Nechcete přece jen tak dát radu a najednou mít na krku vedlejší práci. Věta „Myslel jsem to dobře“ je většinou klíčem k bráně pekla mezilidských záměrů.
Coz je ostatne i muj pristup tady na nyxu: ja nanejvys napovim ;-)