Byla jsem takhle večer u nádražní depa a do toho večerního ticha se ozval překvapivý zvuk kočky. Zvuk, který vydávají kočky při páření, nebo dva kocouři, kteří se o ní perou.
V okolí ale jsem potkávala maximálně partičku zajíců, tak se divím, a volám čičí?
Nic.
Zvuk se ozýval pod odstaveným vlakem, tak mám srdce až v krku a jdu za zvukem s přáním, ať tam není kočka nějak raněná.
Ozve se to znovu, ten uši drásající zvuk, ale tentokrát nad mou hlavou. Dost jsem se lekla. Podívám se nahoru, a tam je v okně vlaku pokuřující strojvedoucí. Nenapadlo mne nic jiného, než se zeptat, jestli se neposr*l, ale mám pocit, že ze strachu jsem to pustila spíš já.
Já si tady jen mňoukám do ticha, povídá. Dodává, že má v sobě takový zvířecí překladač a předvádí mi ještě zvuk štěkání. Magoři u nás pracují, fakt.