Poprava zrádců u Világoše: 1849. (To dostali po tlamě od rusáků.) Konečně po staletích dostala Evropa možnost tyhle Avary poevropštit, ale ne, hned 1860 přišel Říjnový diplom, který Rakušáci vnímali jako dar Uhrům, aby se teda zapojili do monarchie, ale ti to brali jako naprostou samozřejmost, která pouze podmiňuje, aby vůbec vstali z postele a začali uvažovat o jednání s Rakouskem.
V roce 1866, po naší porážce u Hradce Králové, byli už Maďaři zase na koni, pěkně bodli císaře do zad (obrazně řečeno) a požadovali vyrovnání. A dostali ho.
O padesát let později si odešli z fronty, když Uherský parlament povolal národní vojsko k obraně Předlitavska, na Pijavě zůstali enem Moravci, Češi a Rakušané, válka skončila porážkou a Uhry dostaly pořádně za ucho v Trianonu, 1920.
Ale nevadí, hned o dvacet let později přišla druhá světová válka, do níž vkročilo Maďarsko jako spojenec Jugoslávie. (Zní to trošku divně, protože před válkou byla Jugoška součástí Malé dohody proti Maďarsku, ale po okupaci RČS se pragmatičtí Jugoslávci spojili s Uhry.) Jenže Němci - kteří už dříve darovali Maďarům kus Slovenska - požadovali volný průchod skrze Maďarsko výměnou za kusy Jugoslávie. Ke cti tehdejšího premiéra je nutno říci, že než aby volil ze dvou možností:
1) zradit spojence
2) zradit Velkouherskou říši
tak se raději zastřelil. Ukazuje to ovšem, jak velmi silná byla touha ukousnout Jugošům kus země, která byla dříve uherskou (a ještě dávno předtím moravskou).
Následně Maďaři stanuli po boku Němců proti Sovětskému svazu, když ale viděli, že Němci prohrávají a rusáci jsou silnější, začali fofrem jednat se Západem o separátním míru. Hitler to právem vnímal jako podraz, a Maďarsko okupoval, donutil regenta dosadit loutkovou vládu.
Válka skončila. Rusové Maďarsko vyplundrovali do mrtě. Odvezli těch nemnoho továren, odvezli vlaky, odmontovali i kolejnice. Na konci roku 1945 byly v celém maďarsku dohromady celkem tři lokomotivy, nic víc. Poslední válečný zajatec se vrátil domů až v srpnu 2000.
Zrada, zrada, zrada, zrada, furt dokola. A po tlamě, po tlamě, po tlamě, po tlamě, furt dokola.
Vůbec se nepoučili a hnedka radostně skočili do náruče Sovětům, pak je zradili a povstali, dostali po tlamě a zase radostně popravovali vlastní lidi a lísali se k Moskvě.