Dobré dopoledne.

Objednám si čaj a sušenky. Usednu si někam do rohu a vytáhnu knihu. Bude to něco něco o zániku světa. Půjčila mi to ondatra co stále žije u muminů na verandě.

Jdu se intenzivně věnovat kurzu prevychovavani králíčků, aby tu netropili nepřístojnosti. Takže budu až do večera v ohradce, kterou jim zvelebim tak, aby se jim nechtělo jinam. Jen teda doufám, že je dostatečně veliká, aby se mohli poradne proběhnout a zaskakat si.

Dobré ráno!

vchází s úsměvem, za ním dvě Border kolie. Ty se po lusknutí prstů rozběhnou a za chvilku se vrací, každé sedí na hřbetě dva králíčci

Tak, teď už je to opravdu všechno. Teď kávu a hmmm, co tu máme, bábovka s kakaem a kokosem. Děkuji.

spokojeně si sedá ke stolku vedle dveří, psi se mu položí pod nohy a usnou

Oni ohrádku zvládají, když mi je nikdo nekrade, aby si je pomazlil. Jak malé děti tady! :D

SABRIEL13: no dobře... už jsem ho domazlila. Ale bojím se, že mu bude smutno :-( No nic...

Nechce se mi, ale musím do práce. Slíbíte mi, že večer se bude promítat nějaký cestopis?

odloží hrneček na bar, oblékne si leopardí kabát a odchází do zimy. Tak se tu zatím mějte :-)

DELIRIUM: Podívá se na úplně studené chai latte. Rozhlédne se okolo, po stejných tvářích, ale v jiných pozicích, jak si je pamatuje. Koukne z okna, pak do kalendáře...
"No báječný, to jsem se nějak zamyslela. Já fakt nejsem schopná sociálně fungovat ani ve virtuálním baru, ach jo. Děkuju za pití, Delirium. I když studený, pořád je to štěstí. Studený štěstí, taky štěstí"
A zas zamyšlený pohled někam do hloubi šálku

UNSEEN: eeee, pardon

já jsem tam jenom nakoukla, ale říkala jsem si, že ten stín, co visí ze zábradlí pravého balkónu, není úplně spokojenej, že tam jsem, tak jsem zase šla

ale je NÁDHERNEJ

zatímco mluví, vytáhne z pod baru lékárničku, vyloví z ní náplasti, přistoupí k tobě, a přelepí ti to roztržený ucho. nevypadá, že by tam byl nějaký prostor pro diskusi nebo odmítnutí péče

tak. a jseš jako že škatulky

SABRIEL13: Netřeba chodit tak daleko, je potřeba dávat si pozor i na prozaický pozemský Polibek tety Klávy, Slzu komsomolčinu, nedej bože na Čubčí pajšl.

SABRIEL13: šmarjá, ještě tam nelezte! to se musí to...zkolaudovat...

vstává od stolku a, ačkoliv takový pohyb zdánlivě odporuje všem fyzikálním zákonům, tryskem se šourá ke kinosálu.
vstoupí dovnitř, zavře za sebou dveře. následuje čtvrthodina šepotů, skuhrání, tlumených úderů, smíchu a trochy křiku. pak se ozve cvaknutí, jako kdyby do sebe něco obřího zapadlo a je klid.

když vyjde z kinosálu, je jen trochu udýchaný a upravuje si vousy. modřin má jen pár. na tom levém ušním lalůčku beztak nijak nelpěl.

dobrý, je to dohodnutý. můžem promítat.

SABRIEL13: Sabriel si otráveně sedne na bar, chvíli si něco čmárá křídou přímo na pracovní desku, a najednou se kolem Nellassina pracovního prostoru a ohrádky s králíčky obejví stěna z plexiskla s dvojitými dveřmi a přechodovou komorou.

Máš tam i lednici na mrkvičku a vůbec. A nechci žádný králíčky mimo ten prostor!


EMAET: Všechno vidim, a co nevidim, to mi pošeptaj stěny, takže až ho domazlíš, tak ho vrať do vyhrazeného králičího prostoru, a už ho odtamtud nevynášej.

SWIST: jen černé prosím.

EMAET: JÁ JSEM TO ŘIKALA

Koukejte kolektivně najít všechny králíčky a dát je zpátky do ohrádky!

SALVATOR: No tak mi pošeptej, koho.

A jinak máš samozřejmě pravdu - takže prosím, pozor na intergalaktický megacloumák a máslový ležák.