JOPS: Začal jsem běhat po 40. narozeninách , klasické heslo krize čtyřicátníků marathon-motorka-milenka, v mém sociálním provedení půlmarathon-koloběžka-manželka.
Už běhám dvanáctým rokem, pořád pomalu. Pohledem zpět bych měl ke své kategorii (= naprosté sportovní dno) běžců tyto postřehy:
- Nelaboruju s botami, koupil jsem si jako první sociální adidas, neměl jsem zranění, kupuju si pořád stejny model (jen každý rok novou generaci).
- Účastním se jednoho půlmarathonu za rok a něj trénuju podle adaptivního treninkového plánu garmin. Když to mám v kalendáři, tak nevynechám.
- Ty plány jsou pro mě super, většinou mě dovedou k požadovanému času v závodě. Všechny jsou OK, dle mého nejlepší (ale i nejnáročnější ) ta ženská, má tam intervaly, běhy do kopce atd.
- Tempo je u mě hlavně funkcí váhy. Když jsem tlustej, tak to žádné množství tréninku neurve.
- Katastrofální mám celkovou ztuhlost. Když se dokopu k protahování, tak to má větší efekt než nějaké klusání v parku. Jen mě to nebaví a nechci si to přiznat. Protažení má dopad i na běžecky styl.
- Je dobré udržovat si iluzi, že jsem součástí běžecké komunity, což je dneska lehké: skupiny na stravě, běžecký podcast, chodím na kratší závody RunTour, co mi platí firma. Kdo má rodinu, tak RunTour jsou dobré rodinné eventy.
- Cíleně chci pěstovat aspoň trochu kulturu kokem běhání. Přečetl jsem nějaké běžecké knihy, to mě těž motivovalo. Cíleně se zajímá Zátopek. Trochu sleduju i aktuální elitní vytrvalce, hlavně české.
- Dobré je mít období běhání bez sluchátek.