ONDRAT: Souhlas s tvym vysvetlenim. Ja se vsak domnivam, ze soutezni dialog je spravna cesta, protoze vysledkem byva konsenzualni navrh. Naopak klasicka architektnicka soutez bez dialogu mnohdy vyprodukuje tak kontroverzni navrhy, ze potom nakonec nedojde k jejich realizaci, protoze to je politicky nepruchodne, jelikoz velka cast verejnosti se postavi proti tomu. Viz Narodni knihovna, Novy hlavak nebo treba Hnilickuv Kulatak v Dejvicich, vsechno to skoncilo nebo skonci nakonec v supliku…

ONDRAT: A díky za to.

Práger byl inovativní konstruktér, o tom žádná, ale z kostek bych blil. Naštěstí tady alespoň nepřestřelil zas tak hmotově, jen to prostě likviduje genius loci mé nejoblíbenější části Prahy.

Podobně mám odpor k budově federálního shromáždění ač je to konstrukčně jeho nejlepší dílo a po této stránce je dokonalé naprosto to nerespektuje jeho okolí (burzu). Tady už jsem s tím ale smířen, protože proti magistrále je to jemný a citlivý zásah do okolí.

Ale líbí se mi třeba Nová scéna Národního divadla a Komerčka obojí se do těch míst hodí.

A obecně ty skleněné šílenosti Gama fakt nemusím. Kdo v těch budovách musel trávit chvilku času, ten zjistil jaké je to skleněné peklo. Dneska už bychom dokázali lepším skleněným souvrstvým s velmi silným pokovením ty neduhy alespoň eliminovat, ale tohle byla síla.

IRONIC: Klasicka architektonicka soutez dava vetsi mandat architektovi, zatimco soutezni dialog vice zapojuje klienta/verejnost/investora.

Tyhle stavby z let minulych vznikaly prave proto, ze architekt mel obrovsky mandat a nikdo mu do toho nemluvil. Dnes uz by neco takoveho velmi obtizne vzniklo.

IRONIC: Nerikam, ze je spatne, jen je to neco jineho.

ONDRAT: Soutezni dialog je podle tebe v cem spatne?

První, co bych chtěl říct, že všechny velký stavby týhle doby vzešly z architektotnických soutěží, nikdo nedostával skoro nic z ruky, vše se soutěžilo. Zase na druhou stranu soutěžily projektové ateliéry a jejich architekti, prostě holt státní struktura, ale opravdu všechno procházelo mnohem větším zkoumáním a poměřováním než dnes, kdy se soutěží oproti tehdejší době relativně málo velkých zakázek, protože jejich investorem je často developer a ten si dělá tzv. soutěžní dialogy, to je něco zcela jiného.

Řeč bude hlavně o tzv. Pragerových kostkách Na Slovanech na Karlově náměstí, ale začal bych se široka, zde jsou dvě stavby, kterých si v Praze cením nejvíce, také vysvětlím proč.

MARIHAI: Hmm nostalgie jede. Na tom místě byl, co si pamatuju, takový malý nízký domek-ruina. "Bydlel" jsem tam několik nocí na konci milenia, když jsem nedostal na ZČU kolej.

archiweb.cz - Bytový dům Truhlářská
https://www.archiweb.cz/b/bytovy-dum-truhlarska-novostavba-bytoveho-domu-v-truhlarske-ulici-v-plzni?

:))

ONDRAT: Ok.

FRENNET: Treba to neni zkolaudovany jako dum k bydleni, co ja vim.

ONDRAT: Prd tomu rozumim, ale rada koukam na hrzke domy.
Ale v tom článku psali, ze “Na obytnou úroveň domu se tak lze dostat pouze výtahem, který vede i do technické místnosti v mezipatře. “
To jako prošlo pres BOZP? Nebo?

CUKI: Tak trochu jsem si projel ten dům a myslím si o tom následující - je to akademický koncept, tvarově jednoznačný a docela silný, z exteriéru jasně patrný, tam bych dal za 1 a vlastně se mi to líbí. Ale ten dům nekomunikuje to samé co ven i dovnitř. Obývací prostor je nezaříditelný a zážitek zevnitř je poměrně slabý k tomu jak silně působí dům z venku. Konstrukčně je samozřejmě zvláštní, když se nosníky "schází v jednom bodě" a tam je schodiště a kamna, což je taky velmi akademické a bohužel esteticky neuspokojivé. Jednoduše ten dům mně zevnitř nepřijde moc dobrý, tedy jako celek to nemůžu hodnotit nijak skvěle.

NOIK: Nedivím se ,)