za to, že jsem objevila toto auditko, protože já jsem vděčná každou chvíli..

úplně jsem z toho zapomněla, co jsem původně chtěla napsat

Jsem nesmírně vděčná za to, že mám kolem sebe lidi, kteří to se mnou, navzdory mým temným stránkám, nevzdali.

Sehnala jsem dětského psychiatra <3 termín máme za 4 měsíce. Nejsme akutní případ a na to dobrý se vyplatí počkat. Díky!

Díky za 60-80% Home Office. V době nemoci je to nejlepší volba pro udržení únosneho příjmu. ❤️

Jak klidně vlkodláče zvládá neštovice. Jako by vo nich ani nevěděl.

Děkuju za ty tři štěstíčka, která mám a která mne udržují příčetného tak, jak to jenom jde.

Díky, že na mě moje dobrá kamarádka ani po přestěhování nezapomněla, a i když jsme se rok neviděly, prostě jsme okamžitě naprosto bez rozpaků navázaly a prokecaly celý den. Bylo to hezké, hřejivé, hejtůprosté a zjistila jsem, že se toho za poslední rok vlastně stalo strašlivě moc. Budu z toho vařit ještě hodně dlouho.

Díky, že mám možnost vychutnat si ranní kávu v posteli, že mám co jíst, kde bydlet, že je venku krásně a můžu se jít procházet nerušeně do luduprazdnyho lesa, že můj kluk je prostě ten nej a konečně vím, že je to tak, jak to má být a ne jinak.

Jsem vdecna, ze me operoval nejlepsi chirurg v ortopediii nadoru. Zachranil mi nohu. Jinde bych skoncila s amputaci. Narocna operace, narocna rhb, ale povedlo se to!♡ 5h operace, stepy z panve a po necelych 3 mesiciich uz chodim, sice kulhave, ale progres tam je!:) Neskutecny vdek.

Jsem vděčný za to, s jakými se setkávám lidmi.
Jsem vděčný, že můžu potkávat nové lidi dle vlastního citu.
Jsem vděčný za každou příležitost, která mě nějak rozvíjí.
Jsem vděčný, že mám stále zdravé rodiče navzdory jejich věku.
Jsem vděčný, že mám tak skvělého syna.
Jsem vděčný za každou pomoc, které se mi dostává.
Jsem vděčný za všechno, díky čemuž můžu být vděčný.

mam stalou brigadu....sice penize podle vsech nic moc za tu praci ale ja sem vdecna...

Někdy si opravdu stačí jen přát a věci se plní. Přestěhovali jsme se a konečně děti mohly do školy jezdit přímým autobusem. Jenže ten jel buď příliš brzy nebo příliš pozdě. Buď by stály deset minut před školou nebo by musely hodně pospíchat, aby se stihly převléknout. Jednu dobu jsem si říkala, že je to škoda, že musíme jezdit dřív, ale jistota je jistota, raději ať postojí, než aby přišly pozdě.
Dneska jsme jako ostatní jeli po prázdninách do školy a oni nám ten autobus posunuli přesně do té mezery, kde nám chyběl <3. Děti přišly ke škole přesně při otevírání školy a nemusely mrznout venku. Líp to dopadnout nemohlo a já jsem vděčná. Neudělala jsem pro to vůbec nic, jen jsem si jednou v zimě přála, aby to jezdilo v lepší čas.
Jsou to takový maličkosti, na kterých nám život nevisí, ale tohle mě potěšilo hodně, opravdu hodně. Díky tam a díky DPP ;)

Děkuji za to, jak mne jeho chlapci skvěle berou. Dokonce tak, že se ptají na to, kdy se konečně nastěhuji.
Děkuji té, která mi nejdřív slibovala pracovní Vánoce, ale pak nějakým kouzlem zařídila dva týdny volna.
Děkuji, že mi dal pocítit, že i u něj jsem doma. O tolik věcí se postaral. Přišla jsem k němu a stromek krásně ozdoben, stůl prostřen a já byla náramně opečovávána po celý týden tam.
Tu dovolenou jsem vážně potřebovala a vyšla úplně náramně.

vděku, dík za všechny slepé uličky, které mě dovedlyi do této fáze života a těším se na zkoumání dalších
cítím vděčnost, že jsem to dokázal rozklíčovat a zase TO najít... big fish.
vděku, děkuji za mé knihovníky, kteří mě tím provázejí a pomáhají mi po cestě
vděk i směrem k M, tak smutná skutečnost, fakt, a mě vlastně tolik dala, jsi tu stále s námi a budeš...a vojta to zmákne taky....víš to...vím to...dělá pro to, pro ni, co může, drží ji za ruku...

Cítím ohromný vděk za všechnu tu péči , něhu a lásku . Jsem šťastná , že dítě čekáme spolu . A jak začínám cítit všechny ty pohyby v břiše , začíná mi docházet , ze je to skutečný ❤️ po asi milionu let jsem vážně zamilovaná do toho všeho … díky životě , vážím si toho 🙌🏻

Včera jsem při pročítání tohoto auditka nahoru vyslala mimo jiné přání, aby se našel můj ztracený pásek k hodinkám. Dneska jsem ho našla po dvou měsících. Díky, děkuji, díky!

Děkuji, děkuji, děkuji. Klukovi jsem loni z bazaru koupila lepší aktovku, než měl původně. Jenže k ní jsem už nesehnala ladící doplňky, kromě pouzdra a batohu. Letos se mi podařily sehnat další, větší pouzdra, peněženka. Musela jsem pro to letět do Holandska. A teď jsem na Vinted koupila lahev. Nesehnatelnou. Novou. Ještě krabičku na svačinu bychom užili :) kluk bude šťastný :) třeba to stihne přijít pod stromeček.

Je to tak dva dny, co jsem napsala na fejs znechucenej příspěvek o svoji práci. Pak jsem ho po sobě před odesláním četla a najednou si začala připadat jako strašnej kverulant. Vždyť to tak strašný není a proč pořád nadávat. Tak jsem to nakonec vůbec neodeslala.

A dneska přišla ZPRÁVA. Velká, zásadní, pozitivní zpráva, ve kterou jsem už nedoufala.

Jsem vděčná. Za tu zprávu, samozřejmě. Ale i za to, že se teď nemusím cítit jako věčně nespokojenej blbec, kterýmu nic není dost dobrý.

Svým způsobem jsem vděčná za všechny rány, naučí člověka soucitu a otevřou mu srdce i oči

NEI: Já mám poměrně dobrou představu, o čem mluvíš, a rozhodně je to velká věc. Alespoň mně se to rozhodně nedaří běžně. Nicméně bych se sám sebe neodvážil definovat jako "normální".