GALADAR: Jj, ty řeči o genialitě autora jsou za mě přehnané. Na druhou stranu, pokud už máš druhý a třetí díl, tak bych to zkusil. Já četl něco ze série třikrát, něco dvakrát a posledních pár jen jednou. Třetí díl bývá pro mnohé rozhodující a za mě je asi jeden z nejlepších. Je to poměrně nabušená akce od začátku do konce.

Ano, s "dračákem" máš zcela pravdu, však ze svých herních seancí Erikson také vychází. Worldbuilding a kulisy jsou asi nejpromakanější částí ságy a přesně jak píšeš, některé z dílů mají pár linek fajn, a pár linek horších či nudných.
Za mě byla nejsilnější jedna linka na pět stránek v sedmém díle...) Prostě příběh a charakterizace je upozaděna, na ukor čtenáře...resp. můžeš si dohledávat souvislosti na Malaz Wiki...ale je to takové lámání přes koleno. Ale to je takové to "jakože tajemno", jakože to není pro každého a jen správně nastavený a erudovaný čtenář může Malazu porozumět. Hovno.

Na druhou stranu některé z postav jsou supr, Šumař, Kruppe, Ben, Iskaral Pust, Rhulad Sengar i ten Karza....jenže vytěžit z nich co nejvíc, znamená pročíst se tunou balastu okolo.

Nové edice jsou minimálně hezké a vkusné, k obsahu se nemůžu vyjadřovat, četl jsem ty starší.

Když vezmu jinak rychle osobní dojmy:

Měsíční zahrady- První čtení nic moc, vůbec jsem netušil kdo, proč a jak. Druhé už bylo lepší, ale pořádnou nosnou linku těžko hledat.

Dům Mrtvých- Přenos na jiný kontinent, jiné postavy, ucelenější příběh. První čtení nic moc, druhé jsem si užil, až na pro mě nelogický konec. Ale jedna z lepších.

Vzpomínky ledu- Přenos do dějiště první knihy, nosná linka. Nonstop brutální akce. (Mnoho čtenářů odkládá) Já si užil první, druhé i třetí čtení.

Dóm řetězů- Opět jiné postavy, část před, během a po druhém dílu tuším. Takové trochu meh, pokaždé.

Půlnoční vlny- Jiná doba, jiný kontinent. Celkově ale zajímavé. Druhé čtení o dost lepší.

Lovci kostí- První čtení jeden velký bordel, na druhé čtení úplně skvělá druhá část.

Vichr smrti- Společně se Vzpomínkami Ledu top série. Parádní postavy, linky, vše ok. Zobákův příběh je nejdojemnější z celé série. (Klidně bych si dal ze serie jen Půlnoční vlny a Vichr smrti a bude to dávat smysl)

Daň pro ohaře- Jsem zase v dějišti prvního dílu...mnoho linek...bordel, ale lépe psaný než první díl.

Prach snů-Nesmysl, bordel, nechytám se.

Chromý bůh-Jsem několik let na začátku.

FRIZER: Díky moc!! Už jsem si myslel, že jsem divnej. Celá moje parta přesně opakuje ty řeči o tom, že se tím prostě "musíš prokousat" a že "ti to začne dávat smysl později" , že "se mi to začne líbit, až to pochopím", nebo "to je poslední fantasy, kterou si přečteš, pak už ti nic stačit nebude" a podobně. Za mě je ta nepřístupnost prostě skill issue autora. Dočetl jsem s velkým sebezapřením Měsíční Zahrady, začal s druhou... bohužel jsem si koupil i další dva díly - vážně přemýšlím, že už to neotevřu. Možná tomu tedy už ani neporozumím.
Moje lopatka hlíny:

Vychvalovaný svět - za mě wtf, asi power fantasy pro fanoušky Elder Scrolls? Morants - more-ants - ...? Setting je rpg přeplácanina, ("dračák" jsme tomu říkávali) napsaná tak, že je dokonce poznat, které postavy byly hráčské a které NPC...
Co se týče příběhu, je tam jedna docela hezká a napínavá linka - asi 30-50 stran ze skoro 600. Chápu, že je teď móda psát cihly, ale tohle je dost prostoru i na tři (dokončené a kvalitní) romány.
Navzdory lásce, kterou od fanoušků dostává detailní návaznost příběhu - jsou tam boty, např. postava pracuje s informacemi, které není nijak vysvětleno, jak získala, nebo není nijak okomentováno, že nějaké úsilí postav (po celou knížku) bylo nakonec k ničemu a podobně.
Líbí se mi ale, jak autor pracuje se světem, kulturou, místy atd. Ale to prostě není všechno, já bych si v tom vymakaném světě rád taky přečetl nějaký dobrý příběh.

Navíc já jsem si (s důvěrou blbce) koupil tu novou edici v těch černo-zlatých pevných obálkách. Obsahuje množství překlepů a rozeznatelné chyby v překladu (větná skladba, false friends výrazy) - nedoporučuji ke koupi, ale nevím jestli není převzato ze starších vydání.

CYBERKOTLIK: Nic, co by stalo za rec. Minimalne v te pulce co jsem zvladl.

Maximum bylo toto: Vrhnul se na ni. Sigrún se bleskurychle odvalila a on narazil do nočního stolku. Dvěma prudkými údery mu o něj rozbila hlavu.

FRIZER: ja si to uz moc nepamatuju, ale prislo mi to napinavy a desme me zajimalo jak to bude pokracovat. kdyztak dam postrehy az to prectu znova, kdyz mi to ted prislo.

ale jinak souhlasim s tim, ze v postavach jsem se ztracela, a pouzivani pokazde jineho jmena stejnemu cloveku tomu zmateni nepridalo, ale casem sem se naucila v tech jmenech orientovat.

v unorove epose k tomu ma vyjit povidka.

FRIZER: me se to treba fakt libilo a nemohla sem se od toho odtrhnout... tak se tesim, ze si to prectu znova ve finalni uprave. ale ja nejsu nejakej fantasy znalec

CASTOR: Dekuji, nebyl jsem si stopro jist. Mel jsem za to, ze neco i Epocha.

FRIZER: Jen tě opravím, Červenáka u nás vydává Brokilon a Argo, nikdo jinej. (Předtím to byl Wales, kde pracoval Pilch).

Dnes si dáme Rudý bohatýr- Markéta Klobasová

Pokud přivřu obě oči, asi by se dalo řadit pod Dark Fantasy, jak uvádí vydavatel.

Knihu vydala Epocha letos v Lednu a hodnocení zatím nikde žádné, ani recenze.

Rovnou předestírám že mě autorka udolala, odhodila a odplivla. Myslím že za posledních deset let jde asi o třetí knihu kterou odkládám a řadím pod DNF. Zvládl jsme půlku, přes veškerou snahu jsem se nakonec rozhodl že si nebudu dělat násilí. To mám z toho, že chci podpořit naše autory a můj hlavní žánr je Grim Dark, Dark Fantasy.

Pokud někdo znáte redaktorku Kajnarovou, tak by mě upřímně zajímalo jaký byl důvod toto vydat. Jestli jim to opravdu přišlo dobré.

O co jde... autorka se inspirovala Ruskem na počátku 20. století a děj zařadila do období těsně po Bolševické revoluci.
Dle anotace jde o příběh jednoho muže, který by měl odhalit určitá tajemství....ve výsledku jde o prachsprostý souboj mezi vlkodlaky a čarodějkama (Ježibabama). Ale je to pojmuté tak přiblble....postavy kterých je jak na orloji neustále žvaní, žvaní a žvaní. Akce ani dynamika se nekoná téměř žádná. Ruská jména jsou pouzita příšerně...např. Petr Petroviš Subbotin je v jedné kapitole jako Subbotin, v jiné jako Petrovič a v jiné jako Petr. Je to možná přehnaný příklad, ale takhle to působí. Každá kapitola je dělena na několik podkapitol v jiném místě s jiným osazenstvem....moc jsem netušil kde a s kým se zrovna nacházím.

V knize jsou užívána jakási příšerná citoslovce, abych se po prolistování na konec dozvěděl že...arrrú – ochranný fetiš, grrríthir – šamanův strážce, hrrrúgi – duch-otrok,rrránaj – šaman, rrrmataú – duchovní průvodce.....motherfucker, wtf.


Postavy- Sigrún, zrzavá lovkyne ze Shanghaie....má v Moskvě jakousi kabalu lovců čarodejnic. A nemá je ráda. Georgij má tyfus, ale pořád neumřel...co kdyby se stal vlkodlam aby neumřel ještě víc. Sofia, čarodějka, jde po Sigrún, protože ta zabila jeji tlustou matku čarodejnici...ale nevidí ji přes ocharenné totemy....bude třeba svolat sabat. Kuzma, jakýsi seveřan, má zase jinou kabalu lovců čarodejnic, ti nemají rádi Sigrún. Taky je to pederast a vlkdolak. Pak je tam jakýsi šéf kabaretu...a mnoho Nikittů, Vadimů, Ratmirů, Alexandrů, Palegaj, Dlati atd. což je vlastně stafáž v jednotlivých kabalách. Je to jedno, protože tohle je přesně hloubka a charakteristika kterou jsem za polovinu knihy z postav dostal. Jo, a je tam jedna japonka, gejša, lovkyně čarodějnic.....sice bylo v Moskvě v té době pár desítek japonců, ale ok.

Worldbuilding- Jakási lehká kombinace ruských bylin, severské mytologie a reálných událostí po výstřelu z Aurory. Šamani z Tajgy, vzpomínky na zákopy, vlkodlaci a čarodejnice.

Příběh – Dvě skupiny v Mosvě soupeří o nadvládu a nějak loví čarodejnice. Z nějákého důvodu. Po třetině knihy jsou ze všech z ničeho nic vlkodlaci. Georgij neumřel v nemocnici na tyfus a vydává se do Moskvy stát se vlkodlakem a případně nějakou vlkodlačici, o které se mu zdá ve snech, omrdat. Žádné historie, žádné vysvětlení, žádná hloubka....jak to píšu, tak to je, dál už nevim...

Plusy – Pár fajn věcí z mytologie a bylin, i když nejsou vysvětleny, takže pokud je neznáte, stejně vám nic neřeknou.

Minusy- Stupidní přeskakování sem a tam bez ladu a skladu. Lovkyně čarodejnic která je vlastně vlkodlakem a je hrozně přísná. Desítky postav ze kterých znáte jen jméno....kdyby alespoň některá kulhala, aby se dalo rozlišit kdo je kdo. Worldbuilding a akce se skoro nekoná, hlavně se žvaní.

Chápu že Epoše vyšla slovanská fantasy s Červeňákem a chtějí to zkoušet dále....tohle ale neni správná cesta.

Krása Nesmírná je proti tomuto příběhu veledílem epických rozměrů.

FRIZER: zalykat ne, to by tu krev musel polykat:) autorka evidentne jeste ranu do nosu nedostala, takze je to pochopitelne. Nicmene je zahadou, proc tihle lide pisi akcni sceny.

STEVIE: Zaklínač. Krvavé pohraničí Vladimíra Šlechty - nenech se odradit názvem, jsou to dobrodružné knihy, lehce se čtou.

STEVIE: Kolem deseti let uz jsem zacinal s Pratchettem, Draci oci od Kinga a Wetemaa take supr. Mag od Feista docela ve tride frcel. Pak samozrejme Lone Wolf a vedlejsi Magie...Carodej z ohnove hory atp...myslim ze to vychazi znovu. Norik od Chvatila, kroniky Svetakraje...ted vydava znovu Argo. Carodej zememori by se take dal...

Kustek urcite a pokud nevadi manga, tak One Piece nebo Atelier spicatych klobouku.

A co je genialni, ale hure sehnatelne tak Walter Moers- Rumo, 9 a pul zivota Kapitana modreho medveda aj.

Segre jsem take poridil trilogii Warren XIII, to je take fajn.

STEVIE: To je super, ze takhle hodně čte!
Napadá mě Kůstek, to jsou komiksy, ale dobrý. Jinak jestli zvládl Pána prstenů, zvládne už ledasco.. Co třeba ta YA série od Bennetta (Čaropisci..)?