Dnes si dáme
Rudý bohatýr- Markéta KlobasováPokud přivřu obě oči, asi by se dalo řadit pod
Dark Fantasy, jak uvádí vydavatel.
Knihu vydala Epocha letos v Lednu a hodnocení zatím nikde žádné, ani recenze.
Rovnou předestírám že mě autorka udolala, odhodila a odplivla. Myslím že za posledních deset let jde asi o třetí knihu kterou odkládám a řadím pod DNF. Zvládl jsme půlku, přes veškerou snahu jsem se nakonec rozhodl že si nebudu dělat násilí. To mám z toho, že chci podpořit naše autory a můj hlavní žánr je Grim Dark, Dark Fantasy.
Pokud někdo znáte redaktorku Kajnarovou, tak by mě upřímně zajímalo jaký byl důvod toto vydat. Jestli jim to opravdu přišlo dobré.
O co jde... autorka se inspirovala Ruskem na počátku 20. století a děj zařadila do období těsně po Bolševické revoluci.
Dle anotace jde o příběh jednoho muže, který by měl odhalit určitá tajemství....ve výsledku jde o prachsprostý souboj mezi vlkodlaky a čarodějkama (Ježibabama). Ale je to pojmuté tak přiblble....postavy kterých je jak na orloji neustále žvaní, žvaní a žvaní. Akce ani dynamika se nekoná téměř žádná. Ruská jména jsou pouzita příšerně...např. Petr Petroviš Subbotin je v jedné kapitole jako Subbotin, v jiné jako Petrovič a v jiné jako Petr. Je to možná přehnaný příklad, ale takhle to působí. Každá kapitola je dělena na několik podkapitol v jiném místě s jiným osazenstvem....moc jsem netušil kde a s kým se zrovna nacházím.
V knize jsou užívána jakási příšerná citoslovce, abych se po prolistování na konec dozvěděl že...arrrú – ochranný fetiš, grrríthir – šamanův strážce, hrrrúgi – duch-otrok,rrránaj – šaman, rrrmataú – duchovní průvodce.....motherfucker, wtf.
Postavy- Sigrún, zrzavá lovkyne ze Shanghaie....má v Moskvě jakousi kabalu lovců čarodejnic. A nemá je ráda. Georgij má tyfus, ale pořád neumřel...co kdyby se stal vlkodlam aby neumřel ještě víc. Sofia, čarodějka, jde po Sigrún, protože ta zabila jeji tlustou matku čarodejnici...ale nevidí ji přes ocharenné totemy....bude třeba svolat sabat. Kuzma, jakýsi seveřan, má zase jinou kabalu lovců čarodejnic, ti nemají rádi Sigrún. Taky je to pederast a vlkdolak. Pak je tam jakýsi šéf kabaretu...a mnoho Nikittů, Vadimů, Ratmirů, Alexandrů, Palegaj, Dlati atd. což je vlastně stafáž v jednotlivých kabalách. Je to jedno, protože tohle je přesně hloubka a charakteristika kterou jsem za polovinu knihy z postav dostal. Jo, a je tam jedna japonka, gejša, lovkyně čarodějnic.....sice bylo v Moskvě v té době pár desítek japonců, ale ok.
Worldbuilding- Jakási lehká kombinace ruských bylin, severské mytologie a reálných událostí po výstřelu z Aurory. Šamani z Tajgy, vzpomínky na zákopy, vlkodlaci a čarodejnice.
Příběh – Dvě skupiny v Mosvě soupeří o nadvládu a nějak loví čarodejnice. Z nějákého důvodu. Po třetině knihy jsou ze všech z ničeho nic vlkodlaci. Georgij neumřel v nemocnici na tyfus a vydává se do Moskvy stát se vlkodlakem a případně nějakou vlkodlačici, o které se mu zdá ve snech, omrdat. Žádné historie, žádné vysvětlení, žádná hloubka....jak to píšu, tak to je, dál už nevim...
Plusy – Pár fajn věcí z mytologie a bylin, i když nejsou vysvětleny, takže pokud je neznáte, stejně vám nic neřeknou.
Minusy- Stupidní přeskakování sem a tam bez ladu a skladu. Lovkyně čarodejnic která je vlastně vlkodlakem a je hrozně přísná. Desítky postav ze kterých znáte jen jméno....kdyby alespoň některá kulhala, aby se dalo rozlišit kdo je kdo. Worldbuilding a akce se skoro nekoná, hlavně se žvaní.
Chápu že Epoše vyšla slovanská fantasy s Červeňákem a chtějí to zkoušet dále....tohle ale neni správná cesta.
Krása Nesmírná je proti tomuto příběhu veledílem epických rozměrů.