To je taková slušná Vávrovo odbočka.

To nemá s tím co jsem psal nic společnýho. Infekce DS blbama a jejich ideologie s tím nesouvisí vůbec v ničem.

proboha, další kokot, co si ymslí že smyslem hry je aby byla příšerně těžká, hledá jen nejefektivnější silovej build a nechápe, o čem ty hry jsou. Výsledek toho DS kultu idiotů.

Tak jsem to ráno poprvé zapnul a je to super. To co jsem chtěl po Awoved jsem dostal tady. První oblast mám komplet hotovou, questy zatím skvělý. Magie mi přijde useless, mám obouručku a duelist armor a až na výjimky vše 1shotuju. Obtížnost by chtěla doladit, mám teď tu druhou nejtěžší a vlastně je to easy. Koně vůbec nepoužívám, přijde mi zbytečnej. Jinak si nemám na co stěžovat, příběh mě moc baví

VIRIK: "lidi co maj imerzi jen v co nejvíc realistický hře jsou bez fantazie a nudní a časti ti, co jim vadí jakýkoli jinakosti."

Je to holt přirozená lidská tendence. Většina lidí se nejvíc ponoří do toho, co zná z IRL. Věci jako Pán prstenů jsou tak populární mimo jiné i proto, že pevně stojí na opravdových středověkých reáliích - jezdí se tam na koních, bojuje mečem, nosí se brnění, jsou tam králové, lidi nosí vágně středověké oblečení a účesy apod. Totéž drtivá většina ostatních fantasy, které jsou super úspěšné na Západě, ať už Sapkowski, Jordan, Pullman, Feist nebo Rowlingová, všechno to vychází z opravdové minulosti nebo přítomnosti.

Koneckonců i tahle hra si bere na pomoc středověké prvky jako meče, zbroj, Artušovskou legendu apod. a nás to baví mimo jiné i proto, že už to známe odjinud.

Lidí, co dokážou silně prožívat příběh, kde protagonistou je planeta nebo foton, je z mé zkušenosti strašně málo. Ale nemyslím si, že všichni ostatní jsou proto bez fantazie a nudní, není to binární, je to spíš spektrum.

a simulátory života....

No, je hodně lidí, kteří normální život nemají a tohle je vlastně uklidňuje a naplňuje. Takový to "koho to může bavit" je otázka co často sami bydlí někde v bytě po rodičích nebo v baráku s nima a nemusí toho moc řešit, je ze střední vrstvy a má cestičku ušlapanou.
Pro obrovskou část společnosti, a to i na západě, je žití v simíkách něco co v životě nepotkají. Nebudou mít barák, nechodí na věčírky zlaté mládeže, třídně neodpovídají profilu, jen si o takovém životě dělají iluze.

lidi co maj imerzi jen v co nejvíc realistický hře jsou bez fantazie a nudní a časti ti, co jim vadí jakýkoli jinakosti.

Jsem hrál ve hře za planetu, hrál jsem i za foton a to byly nejvíc zajímavý hry, kde jsem to i prožíval velice silně. A přitom to byla matematika a fyzika.

//a napadá mne co si mám myslet o lidech, co se rádi vciťují a cítí tu nejlepší "immerzi" v hraní za bílé siláky, co všechny kolem sebe zabíjejí.

VIRIK: Ono jde o celkový přístup k designu hry - na jedné straně škály máš 100% realismus, na druhé 100% stylizaci, gamifikaci, prostě opak. Ani jednoho nemůžeš plně dosáhnout, můžeš se tomu jen blížit. Čím víc používáš prvky jako hlad, únavu, váhu předmětů, opotřebovávání výbavy, staminu, "opravdový" pohyb postav (viz souboják třeba Dark Souls vs DMC) a mrtě dalších podobných fíčur, tím víc se snažíš simulovat skutečnost a natahuješ se po tom realistickém okraji, a naopak.

Téhle designové filozofii pak můžeš říkat třeba simulacionismus a jeho prvky můžeš najít v různých žánrech, nemusí jít výhradně o survival, ale třeba i RPG, střílečky, sportovní nebo závodní hry.

Některé tohle nebaví, protože hra je pak pomalá, těžkopádná a otravuje tě s nádenickými úkoly jako nutnost jíst a spát ("tvl fuck off, to mám doma, ve hře si chci zablbnout"), jiní to milují, protože čím větší realističnost, tím líp se můžeš do takového osvěta ponořit a představovat si, že v tom Skyrimu nebo ve středověké Kutné hoře nebo na Divokém západě fakt jsi.