VIRIK: tak tentokrat trvalo celej tejden nez doslo na ad holocaustum. zamakals na sobe. :D

FRIZER: no já mam chvílema pocit, že jsem naskočil spíš do starýho Gothicu než do Skyrimu... pocity nostalgie u hry, kterou hraju poprvý v životě - zvláštní, ale skvělá kombinace :)

VIRIK: Víš co je zajímavý? Že když se ti kdokoliv jen nepatrně a často i třeba neúmyslně otře o tvojí zbožňovanou Bethesdu nebo tvůj milovanej Ubisoft, tak tu ječíš hodiny jak nadmutá koza, ale nadávat ostatním naprosto iracionálně do kokotů, blbů a idiotů jen proto, že to viděj jinak, ti divný nepřipadá. Takže teď se hodíme zase do pohody a vrátíme se zas na nějakou dobu k tématu, děkuji hezky pěkně.

VIRIK: Řikam ti - nepij ty silný čaje, nedělá ti to dobře :) a dohraj už konečně po sto letech Dark Souls 1, ať vůbec víš, o čem mluvíš :)

NAVARA: to je starý princíp už z VtM z 1993

Pročítám si teď nedávno vyšlý Daggerheart (TTRPG) a je mi tam sympatické tohle pravidlo. A výrazně ho preferuji oproti autistickému trvání na "rule as written" i kdyby se z hraní mělo stát utrpení.
Obzvláště u single-player, kde není kompetetivní scéna, není imo co řešit - a to včetně fanatických #nochanges, které si ten svůj styl mohou ponechat, aniž by to ublížilo ostatním.

THE GOLDEN RULE
The most important rule of Daggerheart is to make the game your own. The rules included in this book are designed to help you enjoy the experience at the table, but everyone has a different approach to interpreting rules and telling stories.
The rules should never get in the way of the story you want to tell, the characters you want to play, or the adventures you want to have.
As long as your group agrees, everything can be adjusted to fit your play style. If there’s a rule you’d rather ignore or modify, feel free to implement any change with your table’s consent.