Krize stredniho veku ve 45-55? Proc mam pocit, ze to zaclo v 25? :D

Já se uklidňuju touhle hláškou: "Většinu věcí v životě stejně nestihnete. Nejdůležitější je si to nevyčítat."

VANEK: já si aktuálně nejsem jistá, na jaké hromady má smysl to zrnko vůbec přidávat.

V práci jsem určitě dosáhla svého maxima. Pracovala jsem na pravdu hezkých a smysluplných kampaních, pro naprosté špičky ve svém oboru. Jenže co s tím, když 1. lidé jsou blbé a můžeš jim něco vtloukat do hlavy tisíckrát a oni na to stejně budou kašlat a 2. to, co já patlám dvě hodiny, vyplivne AI za dvě minuty. Sice v mizerné kvalitě a s chybami, takže je nutné to přepracovávat, ale náklady to sníží, a o to tu jde. (A konec konců, veřejnosti je úroveň textu obvykle taky šumák). Moje schopnost psát, přicházet s nápady etc. je najednou vlastně k ničemu, protože mě zastane stroj.

Co se týká nějakých prožitků (knihy a další), připadám si do velké míry přesycená. Obsahu je strašně moc a jen hledání něčeho vysoce vynikajícího nad průměr člověku zabere spoustu času. Toho času, jehož ubývání člověk pociťuje stále palčivěji a cítí stále větší potřebu s ním podle toho nakládat. Což - aspoň ve mně - vzbuzuje paniku a strach z toho, že za deset, dvacet let (dožuju-li se toho) budu opět přemítat, jestli jsem se třeba nevydala blbým směrem.

Jako útěcha u mě vždycky fungovala nějaká vize toho, co by mohlo být. Viděno zpětně, je to úplně blbý coping mechanismus, protože logicky člověk dojde do bodu, kdy už toho před ním mnoho není. (A nejsem si jistá, jestli žít minulostí negeneruje zase jiný typ pastí.)

ECLECTICA: Blbě.

A taky zvědomováním, jak je mi vlastně všechno čím dál víc jedno (a jsem vlastně někdo úplně jiný, než jsem býval); svět hoří, tak k čemu díry.

Ale pořád jsem se ještě úplně nevzdal naděje, že v některých věcech můžu aspoň zanechat tečku, nebo přidat zrnko písku na hromadu.

Možná doporučená literatura:
Čtyři tisíce týdnů - Jan Melvil Publishing
https://www.melvil.cz/kniha-ctyri-tisice-tydnu/

(TLDR člověk si strašně lže; "udělám to / začnu s tím po prázdninách" znamená nikdy. Je třeba začít hned, a strašně osekávat všechny boční a rozptylující věci.)

Tak vyrovnavam, vyrovnavam. Po skoro dvaceti letech dramatickeho zivota v emigraci se mi konecne naskytla nadeje na ten vysneny nudny zivot. Priklepli mi praci, ktera se obvykle dava lidem na doziti, asi si zacnu nosit do prace knihu.

Co se tyce upadku, prekvapive me to zklidnilo. Pred par lety jsem prestal pit a ani po opakovanych pokusech se mi nepodarilo znovu zacit. Zda se, ze ten mladistvy pud sebezniceni me skoro opustil, takze uz dokazu drzet jistou pravidelnost ve spani a castecne i v jidle. Konecne jsem nastudoval vitaminy a mineraly, vsimam si trochu vic toho, co me konkretne boli.

Upadek mentalni samozrejme pozoruju. Strasliva tiha vedeni uz neni tak strasliva, ona opravdu existuje moznost delat si poznamky a taky se k nim vracet. A sefove uz se naucili mi davat instrukce napsane na kousku papiru primerene velikosti. Protoze mluvene slovo je samozrejme kulisa, ktera v pameti neulpi ani na par vterin, to snad kazdy vi.

Izrael a Palestinu si nechte na jinam, prosím.

Mě zajímá, jak se vyrovnáváte s prvními známkami tělesného a mentálního úpadku a faktem, že to nejlepší už zřejmě máte za sebou (a žádnou díru do světa neuděláte).

Auditko zničený hádkou na téma Izrael-Palestina 24 hodin od založení, neni to rekord Nyksu?

Celý život jsem byl mladý, a pak to najednou přestalo.

Napřed člověka začnou zdravit prvního. Pak si začne všímat, že ho nepozdravili, i když jednoznačně měli. Pak tráví dlouhé chvíle úvahami, jestli u služebně o drobet níže postavené a o necelou generaci mladší kolegyně by pořád měla nabídnout tykání ona, a kdy se definitivně zlomí tohle.

Pak zjistí, že se proměňuje ve svého otce. A že svět hoří a mění se úplně jiným způsobem, než se měnil zamlada a než mu slibovali, a staří kamarádi (obzvláť ti starší, o bývalých autoritách obecně ani nemluvě) se mění v polosenilní fašizoidní žvanily a jeden musí věnovat stále víc úsilí tomu nezačít nadávat na mraky, i když některé se mu fakt nelíbí.

A to jsou pořád ty zábavnější kousky.

Ahoj ahoj ahoj!

No jo, uz jsem starej. V patek jsem se vratil domu z klubu s mladym, opilym a hlucnym hochem. A asi poprve v zivote jsem docenil stare moudro, co je nejkrasnejsi na tom, nechat si vykourit: aspon na chvili to prestane zvanit.

Nepopiram, dobre se poslouchalo, jak jsem ilegalne sexy. I kdyz teda jak nepiju, tak mi pak zacalo trochu vadit, ze to opakuje v prumeru trikrat za minutu. No proste jsem nudnej, starej, cynickej. I v ty posteli.