RENFRI: Chápu.

Můj point byl spíš to, kolik existuje lidí, co maj pocit, že dítě je vlastně takovej... Nechlupatej plyšák a bude to s ním všechno easy.
Je nemálo lidí, který se o děti nestarali v delším časovým úseku (dny, týdny), než si pořídí vlastní a pak jsou tou real zkušeností dost zaražený.

RENFRI: to vo vysedku je o sile toho pudu. moje ceske kamosky su vsetky z rozpadnutych rodin, ale deti vzdy chceli. ja som z kompletnej rodiny, kde nebol vyrazny problem a ten mnozici pud tak silny nemam.

ISCH: Zajímavý, moje nejmladší sestra se narodila, když mi bylo 16. Sama jsem byla s mámou u porodu a nadneseně by se dalo i říct, že jsem ji skoro odrodila. Máma pak byla nemocná a péče o malou byla dost na mě. Když jí byly 4 roky, tak byla máma i táta každý v jiné nemocnici a táta nakonec v té svojí zemřel. Protože nebyli s mámou svoji, neměla ani vdovský důchod ani nic nedědila. Viděla a zažila jsem si, jaké to je, noční vstávání, živení rodiny, péče o dítě, ale jen mě to víc utvrdilo v tom, že děti chci a těším se na to.

VESTIGIA: u mna teda po jednej vyhrotenej scene v roku cca 2021 (posledny rok, co som prisla domov na Vianoce) prestali uplne, pretoze si aj oni uvedomili, ze to je bezcitne. Ale teda bola tam vyhrazka, ze ak neprestanu, tak o mna pridu uplne, nepotrebujem sa ocitat v takychto rozhovoroch.
Tak na diskusne clanky kaslat, to clovek otvarat nemusi. Na svete je hromada kretenov, ide asi o to mat chapave najblizsie okolie.
Ja teda nie som ten typ, co od vzdy hlasne tvrdil, ze deti nechce, je skor zhoda nejakych nahod, ze ich nemam, ale zaroven vo mne podobne tlaky vyvolavaju okamzitu nepeknu reakciu a kto to raz skusi, uz to na mna nikdy znovu neskusi. Dokonca i najtoxickejsia katolicka teta prestala.

GIRAFFKA: přesně. Hlavně rodina tyhle dotazy hrotila ad absurdum. Odpověď, že nechci, necítím se na to, nemám partnera nebo to se současným neklape ani dvě události, které nechci blíž specifikovat, jim nestačily a neodradilo je to od hnusných rýpanců a keců. Moje matka mi dokonce jednou "poradila", ať si řeknu nějakému kamarádovi, co už děti má a vyspím se s ním... A že prý můžu bydlet u nich a oni se o mě a dítě postarají. Fakt šílená konstrukce a myšlenkové pochody. Takže ano, žijeme sice v 21. století, ale otázka bezdětnosti, natož dobrovolné, mnoho lidí stále irituje, Stačí se podívat do diskuzí pod články, co se tomuto tématu věnují. Že jsme kariéristky, sobecké a úplně zbytečné osoby, jsou ty nejmíň urážlivé poznámky.

MART1NKA: mne se to delo i v tech min spokojenejch vztazich. Detne zeny se ptaly jesli deti chci, odpoved ne nestacila. S vekem mi zacaly pribyvat i racionalni argumenty, ktery ale stejne tem detnejm (zenam, co pud narozdil ode me mely) nestacej a nekolik z nich evidentne i urazej (a nejsem debil, neargumentuju vykojenym mozkem a znicenou postavou). Jako kdybych se navazela do jejich stavu a rozhodnuti.

MART1NKA: podle me ne, ale ten tlak stejne cejtim:)

BERRUNA: No ne, to je jako říct že nohu si na náledí zlomí i zdravej člověk... Ale ty čísla jsou řádově jinde a neseovnatelný

BERRUNA: Samozřejmě. U zn bez historie deprese je incidence asi 5%, u žen s depresi ještě před těhotenstvím, který byly zaleceny a stabilní je to asi 20%, u zen s aktivní depresi před během těhotenství až 65%. Takže ano, ale

Chtěla bych jen doplnit, že poporodní depresi mají i ženy, které jsou před těhotenstvím bez medikace.

JAJITA: v dnešní době už kdokoliv. Je to svobodná volba. A také zpoplatněný zákrok, pokud je na přání ;)

GIRAFFKA: A musime sa v roku 2025 vobec za nieco omlouvat? Nemam ten pocit. Pride mi, ze je najdolezitejsie si to srovnat v sebe.

GIRAFFKA: Já bych tu vzdálenější rodinu a jejich prebujelou péči pro úmrtí rodičů úplně neprecenovala, klokanky a podobný instituce praskají ve švech a myslím že už je lidstvo trochu dál, než se jen pudove mnozit a neuvazovat u toho i trochu racionálně než po nás potopa. Takže nemá každej myslet primárně na to, že mu po porodu hrabne, ale pokud je někdo už dost komplexně a roky lecenej, tak je dobry uvažovat nad tím, co s ním udělá rok bez léčby a hormonální koktejl se stresem...

IOM_NUKSO: Znám dost lidí, kteří se že zcela racionalnich důvodů děti vzdali, aby nedopadli jako příklady od martinky

MART1NKA: vubec nechci podcenovat to, co jsi napsala a vnimam jako velmi rozumne prehodnotit, zda budu mit na peci o dite (cas, prostredky, energii, zdravi...). Na druhy strane-zivotnost rodicu (a moznost jejich ruznych leceb) nikdy v historii nebyla tak vysoka jako dnes a driv se o tom vubec nepremyslelo. Jakoze co kdyz si maminka poridi dite cislo tri, pri porodu umre, co bude s chudakama detma? -a hele, lidi se i presto mnozili a mnozej a je jich cim dal vic. Jiste, nektery z deti to poznamena a prekvapilo by me jen malo, kdyby tyhle smutny rodovy linie nebyvaly smutny uz ve stredoveku, ze to trauma se fakt nese z generace na generaci. Na druhy strane od toho jsou pak zachytny site v podobe dalsich socialnich vazeb atp. X lidi, co prislo o rodice (at uz nejak tragicky nebo odchodem/nefunkci jednoho nebo obou rodicu) miva o to intenzivnejsi vztahy s jinymi pribuznymi, co se o ne treba starali a nejpozdeji v dospelosti to dokazou ocenit (paklize tyto nebyly nejak traumatizujici). Nakonec asi neni dulezita jen pece rodicu, ale laskyplna pece prakticky kohokoliv dospelyho, cim vic dospelejch, tim lip.
Myslim si, ze je dobry snazit se eliminovat mnozstvi potomkovych traumat, ale tyhle "co kdyz" muzou bejt nekdy az ad absurdum. Kdyz bych to prehnala (a budu se opakovat, nechci to/tebe jakkoliv znevazit), mely by zeny, co maji za manzele napr. ridice (nebo vojaky!) prehodnotit svoji reprodukci, protoze muzou o manzela snadno prijit v autonehode (v konfliktech) a tadaaaa, tragedie je na svete, dite nema tatinka. U toho vyplyva, ze narok na potomky maji jen zeny uredniku.

Imo je to jeden z duvodu, kterym se dobrovolne bezdetni omlouvaj pred spolecnosti, pred kterou "musej" mit jeste nejaky dalsi vysvetleni krome "nechci", ktery spouste lidi nestaci.

Ten duvod je relevantni, urcite, jen to na nem ale asi nestoji.

MART1NKA: Nojo, ale to nevíš vůbec nikdy, nikdy, nikdy ...
Akorát u mě budou ta rizika mnohem větší, proberu to příště s psychiatričkou.

Mám kamarádky ze stacionáře, které těhotenství přežily a péči zvládají s respektem a láskou a pak úplně normální lidi, kterým se narodilo nějakým způsobem postižené dítě, nebo jim porod něco spustil. :/

MART1NKA: Je pravda, že jsem si v představách už zhruba 1000x vizualizovala, že mi porod rozjede schizofrenii a já už se pak nikdy nevrátím zpátky do téhle reality.
Proto jsem se hodně upínala k možnosti náhradní matky.
Do péče o dítě by se mohla a ráda zapojila partnerova máma, která s námi žije a na kterou je spolehnutí, ale není už úplně nejmladší.

Já v tom pořád nemám jasno a nejsem si ani na 90% jistá, že by to bylo správné tady a teď udělat - přivést něco tak krásného jako novou lidskou duši na svět. Veškerých rizik jsem si opravdu vědoma a to poslední, co si v životě přeju, by bylo ublížit někomu přivedením na svět do špatného prostředí tak jak jsem to musela zažít v dětství já.

IOM_NUKSO: tak dnes mame moznost ako zeny zit spokojeny zivot i bez manzela a deti. prvykrat v historii.