VESTIGIA: uf, to je masakr, jsem vděčná za to, že moje nejbližší rodina to nějak moc neřešila. Moje máma to, že mateřství pro mě není žádný téma, viděla už od dětství a prostě to akceptovala, jenom jednou jsem od ní nějak zaslechla, že je to možná škoda, protože mi to s dětma docela jde - ano, když jsem s nimi omezený čas, tak mi to přijde jako zábava. Chvilku to zkoušela babička, ale jenom tak opatrně, docela brzo pochopila, že fakt ne. Táta mi asi tak kolem 18 řekl, že si myslí, že moje o šest let mladší sestra se určitě vdá dřív než já, a nemyslel to vůbec špatně, naopak myslím, že tím chtěl vyjádřit, že vidí, že pro mě jsou důležitý úplně jiný věci, než budování rodinného života, a akceptuje to. Občas přemýšlím, čím to je, že to na mě bylo vždycky tak vidět.
Nejvíc z toho byly vždycky překvapený lidi, co mě až tak moc neznali, třeba mému šéfovi trvalo asi pět let, než akceptoval, že na mateřskou fakt neodejdu :-)
Myslím, že víc pitomých dotazů na téma, kdy budu mít děti a proč už nemám děti dostávala moje máma, která ale akorát vždycky jenom pokrčila rameny a vcelku důrazně odpovídala jednoduše "Nechce." <3