jenom bych dodala, že to odmítání předpisu antikoncepce, tak to mluvím o totáči, tj. osmdesátá léta...
a ano,
ANABEL_LEE: - na chalupě se sousedky pohoršovaly, že mě v patnácti doprovází domů kluci (hrávali jsme o prázdninách do setmění nohejbal a pak jsme si dávali v hospodě pivo - respektive v hasičárně nám natočili každýmu jedno pivo, které jsme pili venku na hřišti - a pak mě kluci mého věku na střídačku doprovázeli na chalupu, protože chalupa za vesnicí - chodili se mnou dle toho, kdo měl čas, bylo to milé a gentlemanské), v mých šestnácti a sedmnácti se sousedky chlubily vnoučaty a částkami, které utratily za veselku a předháněly se ve stavění "okálu pro mladý" , a v mých třiadvaceti mojí mámu litovaly, že to teda ona se asi už vnoučat nedočká a občas padnul dotaz, jestli "vůbec jsem na kluky".... prostě ten vývoj že v patnácti mít kluky kamarády a hrát s nima nohejbal je špatně (jejich holky seděly doma a vyšívaly - to teda kromě momentů, kdy byly na zábavě a souložily ožralé někde za popelnicema), v šestnácti sedmnácti být vdaná je - po prvním šoku a pohoršení - vlastně správně, a ve dvaceti je holka odepsaná....