Čaudy, taky bych doporučil skvělej komix (kterej mi doporučil kámoš, kterýho tu ale nebudu jmenovat, protože kdyby si to tady přečet, tak by zbytečně pychl;)
https://www.paseka.cz/produkt/hovori-pythie/ .
Autorka geniálně mixuje pohledy současnejch filozofů a sociologů a upozorňuje na různou influ insta a koučovací kulturu. Je tam několik skvělejch tezí, trefný je např. to, že ze seberozvoje se stala modla, a to hlavně proto, že jakoby jsme strašně indivualizovali pain a nepříjemno jako něco, co je naše vlastní vina a za co si můžeme sami a co je nějak strašně špatně.
Máš debku? No to asi málo meditueš. Infarktíček? No tos asi málo sportoval.
Takže vedle toho, že už je ti nějak blbě, si naložíš eště vinu nebo nějaký pocit selhání a výčitky, že k tomu vůbec došlo.
Viz popis komixu:
"Kdo by netoužil zdokonalit svůj život? Svět je plný koučů a všemožných rádců, kteří nám slibují, že vědí, jak na to. Už v antice chodili lidé do věštíren, nicméně svého osobního astrologa měl třeba i Ronald Reagan. V současnosti potřeba vyhledávat nejrůznější „odborníky“ přerůstá v masovou mánii, na jejíž digitální vlně se vezou instagramoví psychoterapeuti s miliony sledujících, samozvaní experti na lásku i guruové dokonalého sexu či úklidu. Jak z toho ven? A jak se vyrovnat s tím, že nakonec všichni zemřeme?
Švédská komiksová superstar přichází se self-help příručkou pro všechny, kdo self-help příručky nenávidí. S vtipem i s filozofickým přesahem nahlíží naši posedlost kulturou wellness, víru v internetová orákula i řadu dalších neuróz dnešní doby."
Je to fakt super, je tam víc věcí než jen jen o koušováná a kultuře neustálejch návodů, jak "vyzrát" na život; třeba o kolonizace volnýho času atd. atd.
Pár věcí jsem z toho znal, ale dost věcí mi vlastně otevřelo oči a hodně přimělo k zamyšlení.
Nějak jsem díky tomu dospěl k tomu, že je děsně fajn, zvědomit si, proč co vlastně dělám. Pže dont get me wrong, já např. miluju workshopy, miluju se učit prožitkem, byť teda teď už spíš tak nějak pro profesní terapeutickej vývoj. Ale přijde mi, že i k těm diskuzím co tady probíhaj (a je asi fajn že probíhaj, pže určitě neni seberozvoj jako seberozvoj a je dobrý to téma prodiskutovat a usadit), je fajn zamyslet se, proč co dělám. Je to z nějakýho pocitu nedostatečnosti? Představy, že to zalepí díru ve mě? Že mi to dá snadnej návod na život? Že půlden někde vyléčí moje bolístky? Že chci, aby mi už nikdy nebylo blbě? Že chci bejt úspěšnej mladej muž s Ferrari co nikdy neselže a nikdy nepláče?
Nebo do toho jdu s nějakou pokorou a vědomim, jakej jsem, co chci, zda je to co chci hodnotný, a že se v tom chci nějak rozvíjet?
A kde je ta hranice? Když někomu pomůže bejt na workshopu ezo tance, pže jinak by byl doma sám a v debce, je to dobře nebo špatně? Kde je ta hranice mezitim "jdu na workshop/poslechnu kouče pže bez něj nemám žádnou sebehodnotu" vs "jdu někam pže vim že mám limity a chci se v něčem posunout"?
Taky, co je to dnes "ezo"? Jsou ezo ekonomický teorie, který jsou založený na vodě a stejně nefungujou?)). Je ezo jen Houdová, nebo i směry terapie v přírodě, který často využívaj šamanský techniky? Je OK, když řeknu "je vědecky prokázaný, že les léčí, neb prokazatelně snižuje hladiny stresovejch hormonů v těle", ale když řeknu "příroda nesoudí a nehodnotí a pobyt v ní nám pomáhá napojovat se na tydle kvality v sobě, i proto je nám v ní fajn", je to nebo není ezo?
Jinak mi přijde, že majitelka klubu je dospělá a racionální osoba a určitě tady nehodlá propagovat influencerky se zázračnym návodem na dobrou pleť. To bych se zas nebál, pane N_I/Bíco). Nejsme woe puberťačky z fejsu, sme na Nyxu. A mnozí z Prahy!! ;)) (hehe, vzpomně jsem si na Cimrmany.. no nic).
Zároveň se vyjádřim, že na mě je zatim zdejší obsah trochu moc hard, až tak moc wall street zápaďáckej ;)) Technicicstní. Mě věci a la
ABAP moc nezajímaj, ale třeba todle mi přijde taková fajn rychlovka
ABAP. Ale na půl den někam bych kuli tomu taky nešel). Ale to jen tak konstatuju. Asi to je taky tim že sem si v životě musel zpracovat dost sraček - jsem rád, že si teď tak nějak pluju a že dokážu bejt v klidu, a věci typu "time management" a "jak optimalizovat čas na výkon" jsou mimo mě. Moc manažerský. Ale to jen tak za mě k tématu klubu, jinak když někomu tedle level funguje a baví ho, tak why not.
Já se věnuju spíš nějakejm přístupům jak zvládat emoce, vnitřního kritika, apod. A zase - kde je ta hranice? Je např. meditace ezo? Je západní podoba meditace aka mindfulness ezo? Je hláška "vede to k vnitřnímu klidu" ezo? Nebo je to i o tom kdo to dělá? A jak se určí kdo je a neni ezo? (což za mě je ezo člověk, kterej tomu kterýmu přístupu podlíhá/zastává jej pod vlivem nevědomejch procesů, tj. kdy si takzvaně nevidí do huby, např. když houdová řiká "tachyonový dildo vám vyléčí rakovinu", místo aby řekla "jsem dost jeblá, ale docela mi maká v něco věřit a afirmovat, zkuste na to se mnou naskočit, občas tahle společná víra může pomoct zapomenout na jiný sračky" nebo něco takovýho)