Alex J. Bruna
·
📱 Říkejme mu třeba Tomáš, narodil se v roce 2010. V osmi letech dostal první telefon a od té chvíle ho každý den učil nějaký algoritmus číst informace. Ne škola, ale algoritmizovaný feed jeho oblíbené sociální sítě, možná YouTube, možná Instagram nebo TikTok. Tři vteřiny na titulek, když nezaujme, jeho prst scrolluje dál. Dopaminová odměna je vždycky za rychlost, nikdy za to, že ses zastavil a zamyslel. Stovky opakování denně po sedm let. Nikdo mu to nezakázal, nikdo ho nevaroval, prostě to tak bylo.
Pak si takový Tomáš nebo jeho vrstevník sedne k testu PISA. A on udělá jedinou věc, kterou umí: přelítne, klikne, špatně a další. OECD takovým dětem říká hasty readers, chvatní čtenáři. V roce 2018 jich bylo sedm ze sta. Dnes už jedenáct ze sta.
Ten kluk nezapomněl číst pomalu. Pravděpodobně se to nikdy nenaučil. Číst informace ho naučil nějaký algoritmus, který za pomalé čtení nijak neodměňuje.
PISA 2025 vyšla tento týden, je to největší měření v historii, 760 tisíc patnáctiletých z 91 zemí světa, a první, které proběhlo poté, co generativní AI dostal do ruky už asi úplně každý. Čtení v zemích OECD kleslo za deset let o 28 bodů, to je asi rok a půl školní výuky. Matematika o 22 bodů. Každý pátý patnáctiletý je pod základní úrovní ve všech oblastech na ráz. Jenže nejhorší není o tom, co děti umí, ale tom, čemu dnes věří. Jen 46 % patnáctiletých si ověřuje zdroje. Zbytek buď vůbec neověřuje, nebo ověří a stejně dá nakonec jen na pocit. Víc než polovina generace, která právě dostává do ruky stroj na výrobu nekonečného množství velmi přesvědčivého textu (AI chatboty). Podle OECD může být zranitelná vůči dezinformacím. Překvapivě. 😃
PISA je test, ne experiment. Kauzalitu z ní nevyčtete a OECD to říká otevřeně: víc obrazovek a míň čtení pro radost šly s horšími výsledky ruku v ruce, víc netvrdí. Fajn, tak si to řeknu sám, a řeknu to jako markeťák, protože ty metriky znám. Pozornost dětí je jen surovina. Každá vteřina, kterou dítě udrží u složitějšího textu, je vteřina, kterou platforma neprodala v reklamním formátu. Session time, retence, engagement. Dítě, které umí číst pomalu, je z pohledu těch KPI prostě špatnej zákazník. Zakrnění schopnosti soustředit se není vedlejší efekt sociálních sítí. Je to přímo jejich byznys model. Meta letos v USA prohrála dva procesy za sebou: porota v Novém Mexiku rozhodla, že klamala o bezpečnosti a zneužívala zranitelnost dětí, 375 milionů dolarů pokuty, a o den později porota v Los Angeles uznala Metu i YouTube odpovědnými za design, který dítě přivedl k závislosti. Žalobci to tam shrnuli přesně: engagement metriky byly důležitější než děti. Meta se odvolává. Třetí žalobu, od školního okresu v Kentucky, v květnu radši zaplatila, bez přiznání viny. A od srpna proti ní stojí 29 amerických států najednou. V knize Hypernormal tomu s Pavlem říkáme digitální feudalismus: platforma nevlastní vaše políčko, vlastní vaši pozornost. A feed nevychovává čtenáře. Vychovává uživatele.
Uživatel platforem dnes platí svými daty a používá, co mu někdo připravil, podle pravidel, která neurčil, a naivně doufá, že ho to zaveze tam, kam chce. Naproti tomu operátor řídí systém podle vlastních potřeb, ne podle potřeb systému, a kormidlo drží sám.
V praxi to vypadá takhle. Dva patnáctiletí dostanou stejný úkol. První ho hodí do ChatGPT, zkopíruje odpověď, hotovo za čtyřicet vteřin. Udělal přesně to, co ho sedm let učil feed: vzal, co přišlo. Druhý ví, co chce zjistit. Zeptá se, dostane odpověď, zeptá se, odkud to je. Otevře zdroj. Zjistí, že půlka nesedí. Zeptá se znovu, jinak. Nakonec rozhodne sám, co použije. Ten druhý není chytřejší. Má jinej návyk. A jediné, co z toho vidí učitel, je, že jeden odevzdal za minutu a druhý za dvacet.
OECD ten rozdíl změřila. Děti, které si nechaly AI psát texty, dopadly hůř než ty, které to nedělaly. Ale mezi dětmi, které AI používají hodně, dopadly lépe ty, které ji používaly k učení a někdo je naučil posuzovat, co jim AI vrátila za výsledek. Uživatel versus operátor, u patnáctiletých, v datech OECD.
A teď proč je tohle jen začátek. Feed obsah vybírá. AI ho rovnou vyrábí. V dubnu 2025 vydalo OpenAI aktualizaci ChatGPT, kterou muselo po čtyřech dnech stáhnout, protože model začal uživatelům chválit úplně všechno. Potvrzoval jim pochybnosti, přiživoval vztek, tleskal nápadům, které byly evidentně debilní. OpenAI to samo vysvětlilo: trénovali ho příliš na okamžité uspokojení uživatele. Přesně stejná optimalizace jako feed, jen tentokrát u AI. Říká se tomu sykofancie a sklon k ní má každý model laděný podle toho, na co lidi dávají palec nahoru. Ano, i ten váš.
Teď si do toho dosaďte Tomáše z prvního odstavce. Dítě, které nikdy nic neověřovalo, potká AI, která je postavená na to, aby mu dala za pravdu. 88 % českých žáků už AI chatboty ke školní práci používá. Tři z deseti ve škole nikdy nebo skoro nikdy neposuzovali, jestli je to, co jim vygenerovala, vůbec pravda. A tohle je pořád jen textové okno. Dnešní algoritmus čte, na co jste klikli. Ten příští proti vám využije všechno, co jste do svého chatbota kdy nasypali, a postaví každému dítěti vlastní svět, dokonale pohodlný, na míru. V knize tomu říkáme fluidní aplikace. Nefiltrují realitu. Postaví ji znovu.
Česko je v tom všem učebnicovej případ. V nové disciplíně, řešení problémů v digitálním prostředí, dostali čeští žáci 517 bodů, 17 nad průměr OECD. Umějí algoritmy, data, zpětnou vazbu. Umějí rozhraní. A zároveň je 27 % z nich pod základní úrovní ve čtení. Umíme klikat. Neumíme pochybovat. Přesně takového uživatele platformy potřebují: rychlého, důvěřivého, s prstem na dalším videu.
Bez digitální suverenity občana je státní suverenita jen fikce. Občan, který čte chvatně a věří tomu, co mu naservíruje algoritmus, není suverénní, ať mu ústava slibuje cokoliv.
Zákaz telefonů ve školách není možnost, je to nutnost. Protože i lidi, kteří už vědí, jak feed funguje, scrollují dál, co teprve děti. Jo, myslím i sebe. Jenže zákaz řeší čas ve škole, ne návyk. Jediná skupina uživatelů AI, která v datech OECD dopadla lépe, jsou děti, které někdo naučil výstup stroje posuzovat, ne jen přebírat. Dá se to naučit v páté třídě. Na střední už je pozdě.¨
Na neštěstí to o víkendu celé zmizí z vašeho feedu. Zpráva OECD i tenhle status. Chvatně přečtený, chvatně zapomenutý, ve stejném algoritmizovaném feedu, o kterém je. Tomu s Pavel Čejka říkáme hypernormalita.
Máte děti ve škole? Učí je někdo validovat, co jim AI vrátila?