nechci tím ničí zážitky nijak shazovat, ale takhle se prostě člověk učí. bolest z nárazu do ohradníku k tomu patří.

PETRPAN: podle koho?
:))
já bych k tomu řekla leda to, že mi přijde podezřelé to slovo moc. tak nějak to samo o sobě implikuje případ, kdy pýcha předchází pád. moc jako příliš, nebo moc jako hodně?
zas nechci vplout do nějakého moralizování, protože minimálně já vím prd.

PETRPAN: říkáme tomu touhy z dětství, protože si připadáme dospělí.

no a co varianta "začal praktikovat a ani nevěděl co dělá, tak začal kupovat knihy, aby se nezbláznil"? :D

nakonec docházím opakovaně k tomu, že ty v pubertě počnuvší touhy po magických schopnostech byly stejně jen touhou navrátit se do plného světa. nebo jsem velká aberace, že ve mně hltající nadšenci vzbuzují pocit trapnosti a podivnou pachuť, která jen dokola opakuje, že tohle je jen ubohá chromá berlička?

WOA: Pokud chci slouzit lidu, vstoupim do nejakeho radu nebo klastera, to je jedno, a tu pomoc mohu konat i bez ,,nadprirozena" . palec nahoru za tvuj prispevek, s timto nazorem se dokazi stotoznit. imho, ma to v sobe uplne kazdy, kazdy se muze seberealizovat, a ne nutne jako saman, ale nic nam jen tak zadarmo nespadne do klina. spousty mladych lidi (i ja kdysi) si to predstavuji jak hurvinek valku, koupi si par knizek, a zacnou ,,praktikovat". obcas se o tom i s nekym zasvecene bavit, i kdyz o tom nevim tolik kolik bych chtel, ale je dulezite umet pro TO neco obetovat. kazda sranda neco stoji, nekoho treba dusevni zdravi, otazka je, jsmeli ti pravi, kdo toto mohou rozetnout.
btw. kdo dnes neni cvok? silenstvi ma vsak mnoho tvari a forem, nektere spolecnost odsoudila, jina naopak podporuje. cirkus..