přijde mi, že mezi rizika téhle fáze objevování schopností, které se nejeví zrovna úplně běžné, patří přeceňování sil. člověk se může lehko vyčerpat, stejně jako nabýt přesvědčení o vlastní výlučnosti. pro velké nadšení a vervu si často neuvědomí širší souvislosti (například že dávat energii někomu, kdo jí nebude schopen konstruktivně využít, je nošení dříví do lesa, možností spousta), může vydávat energii na "prkotiny", přičemž v těžších chvílích (nezdar, vyčerpání) bude mít problém se tím nenechat zdrtit a pokračovat... nebo, pokud se opije přesvědčením o vlastní moci, bude lidi manipulovat vlastním egem, nikoliv energií, se vším ne/veselým vytěsňováním, které k tomu patří... příliš mnoho pochybností může člověka zastavit, příliš málo pochybností ho zas může rozjet špatným směrem.
možná bych se ptala,
YANINNA: , sebe sama. třeba proč tě zajímá, jestli si tvůj kamarád jen vsugeroval, žes mu pomohla, nebo jestli jsi mu skutečně pomohla? nakolik si na tom například chceš ověřit, že je něco takového skutečně možné, a nakolik v tom hraje roli třeba tvoje osobní důležitost, to, že ti dělá dobře, když se můžeš považovat za léčitele. jestli je pro tebe nejdůležitější to, že je druhému lépe, nebo to, že jsi to ty, díky komu mu je lépe.
jinak bych si asi zkusila představit tu situaci - někdo má problém, já mu ho pomůžu odstranit, on se poté cítí lépe. vsugeroval si to, nebo jsem mu opravdu pomohla?
problém ustal, ať už díky sugesci, nebo jinak.
je otázka, jestli by si s tím problémem ten člověk poradil sám, nebo by mu někdy pomohl někdo jiný, v danou chvíli asi ten člověk sám nebyl schopen to vyřešit sám, takže opět, ať už díky sugesci, nebo něčemu jinému, mu svým zásahem pomáhám řešit problém.
i to je docela dost:))