tohle jsou hrozně silný, děsivý a nepříjemný věci, člověk to skoro nerad čte, na druhou stranu to je svým způsobem uklidňující:
Učení Nagualů (Gato)
Všechna světová náboženství tak či onak učí, že celá podstata vesmíru je dobrotivá a přátelská. Pouze musíme vše uchopit za správný konec, získat pravý vhled do vlastní podstaty, dělat řádné věci a z každé situace se poučit...
Za mnohdy děsivou maskou se skrývá dobrotivý Bůh (či podstata světa), jenž si onu masku nasazuje právě z toho důvodu, aby lidi odradil od skutků a cest, které vedou do krajin zmaru a bolesti.
Ve starých mexických nábožensvích je jediným pánem čas, který mění mladíky ve starce, a ty pak v kostry. Navíc celý svět může být kdykoli zničen, jak se to už v minulosti několikrát stalo. Nezbývá tedy nic, než v pokoře a rezignaci žít den za dnem. O nějakém přátelském Bohu či vesmíru nemůže být ani řeč. Celý lidský svět je tu pouze k pobavení bohů, mnohdy krutých a rozmarných.
Z podobného úhlu vidění je postavena i základní premisa učení Nagualů: Celý vesmír je predátorský, chladný a bez špetky zájmu o lidský uděl. Celé další učení se odvíjí od tohoto pohledu, a tím se zásadně liší od všech náboženství a drtivé většiny nauk.
Vesmír je predátorský a Orel, síla, jež dává všemu živému život a vědomí, je uděluje jen proto, aby si posléze - v okamžiku smrti - vzal zpět jak život, tak i vědomí obohacené o životní energie a zkušenosti. Jinými slovy, Orel nás tvoří jen proto, aby si nás zvlášť chutně připravil k žrádlu.
Celým učením a celým životem bojovníka prolíná strach. Strach je od počátku do konce hlavní hybnou silou v životě čaroděje. Je to právě tím, že od začátku je učedníkova pozornost záměrně obracena na děsivou stranu světa, tedy na onu destruktivní, predátorskou část. Je to zcela pochopitelné, neboť v nauce Nagualů není nikdo, ke komu by se dalo obrátit s prosbou o pomoc, milost nebo vykoupení. Není kde hledat útěchu či útočiště. Čarodějové tedy s obratností a moudrostí sobě vlastní přetváří strach v motor svého snažení.
Vědí dobře, že člověk dosahuje svého maxima, když stojí zády ke zdi, nemá už kam couvnout a je nucen bojovat v bitvě, která dost dobře může být jeho poslední.
Celá životní strategie čarodějů je upřena na rozhodující bitvu, kdy v okamžiku smrti čaroděj podstoupí rozhodující boj s všezničující silou o své vlastní vědomí. V sázce je buď konečná anihilace, nebo totální svoboda. Poněvadž ani čaroděj přesně neví, kdy k této bitvě dojde, musí být stále ve střehu, stále bezúhonný. Jinými slovy, strach mu brání byť jen na okamžik sejít z cesty či věnovat se zahálce.
Je tu opět velký rozdíl mezi učením Nagualů a mnohými náboženstvími.
V náboženství mnohdy stačí pouhé neporušování zákonů a tabu k získání odměny v podobě ráje. Je stále na koho se obracet, kde hledat útěchu nebo důvod, proč hledět na smrt s nadějí. V buddhismu a hinduismu lze dosáhnout nirvány už během života.
Čarodějové potřebují nesmírnou moudrost a poznání, aby překročili nihilismus a beznaděj děsivé strany světa, kde místo Boha, Buddhy či jiných dobrotivých mocností je jen rozšklebená maska Času neúprosně požírající vše stvořené, jen ten, kdo hledí přímo do této masky a s klidem se usmívá, má duši bojovníka.