No mozna stoji za to jeste zminit zajimavy vyvoj clenske zakladny KSC:
Nejvetsi narust zaznamenala hned po valce. Zlamani ze zapadnich velmoci v Mnichove bylo jeste zive, vitezna mocnost SSSR znamenala nadeji "svetlych zitrku", o skutecne situaci v Rusku se tu nevedelo skoro nic (teprve s navratem svobodovcu se nejake zpravy dostaly, ale zanikly ve vseobecne euforii) a take KSC byla ve svych slovech a slibech mirnejsi : podpora strednich podnikatelu a zivnostniku, demokraticke vladnuti, zuctovani s kolaboranty, hospodarsky rust diky pomoci bratrskeho SSSR...
Ani po Unoru 48 se situace prilis nemeni a do KSC nastupuje mlada "revolucni a odhodlana generace", odhodlana zuctovat se zlorady minulosti, dej se, co dej. K ni se pridava mlada umelecka avantgarda ( jeji vystrizliveni prichazi daleko pozdeji a konci v 68)
V necem to pripomina (zveliceno) Maovi Rude gardy. V padesatych letech dochazi k urcitemu vystrizliveni diky menove reforme a nekterym nedodrzenym slibum. Ale je to spis u predvalecnych a valecnych komunistu, kterym se nelibi vyvoj v duchu bolsevickych tradic. Cast jich odchazi sama, cast je likvidovana pro oportunismus a nedostatecnou revolucnost ( zajimave je, ze v bourich, ktere vznikly nasledne po menove reforme bylo take dost radovych komunistu).
Po Stalinove smrti a kritice stalinismu by se dal ocekavat opet narust diky vraceni nadeji, ale komuniste to u nas prosvihli. Opatrny pristup k teto kritice, jen vlazne rehabilitace, likvidace nejmensich, poslednich zivnostniku (1963), ekonomicke potize ( petiletky se neplnily a menily se na triletky ) a dalsi afery ( Barakova ) zpusobily vicemene stagnaci clenske zakladny a znacny motivacni utlum. To zpusobilo vnitrni opozici ve strane, a protoze Novotny nebyl v Rusku obliben ( nedal souhlas k umisteni vojsk na nasem uzemi), doslo k jeho odstaveni a nastupu reformnich komunistu v druhe polovine 60tych let.
Tady opet dochazi k velkemu narustu clenske zakladny a kupodivu i v kratkem obdobi po invazi. To lide citili jaksi potrebu podporit nase reformni komunisty v nadeji, ze se budou snazit pokracovat.
Jenze pak doslo k obratu - nastup Husaka, obrat vetsiny vrcholnych predstavitelu smerem k Rusku, odstraneni tech, co nechteli. Nastup proverek a cistek. Strana se zbavuje velkeho poctu vlastnich clenu a novi neprichazeji. V te dobe take strana odstupuje od prvotni strategie masovosti clenstvi k elitarskemu pojeti. Muze si to dovolit. Po invazi si uvedomila, ze od zapadu nic nehrozi, klicove funkce ve state a statnim aparatu, exekutive a soudnictvi ma obsazeny cerstve proverenymi kadry, na uzemi jsou rozmistena vojska ...
A tady je nejvetsi a nejhorsi dopad invaze a normalizace. U lidi dochazi k deziluzi, ztratam nadeje na jakoukoli zmenu a heslo "Se Sovetskym Svazem na vecne casy" se jevi jako hrozna ale naprosta realita. Proto voli bud cestu konformniho prezivani ci pasivni neangazovanosti, uzavirani se do "vlastnich hradu" nebo dokonce aktivni podporu - kdyz uz, tak uz.
A proto ja si osobne vazim celeho disentu. Ne proto, ze riskoval zavreni, pronasledovani, vyslechy, konec kariery a postihy rodin - to samozrejme take, ale hlavne proto, ze tito lide pocinaje reformnimi komunisty, pres pravicove zamerene pragmatiky po vyslovene antikomunisty a koneckoncu i lide, kteri vic nez politice rozumeli umeni ( underground) nepodlehli desiluzi o nemoznosti zmeny, neupadli do letargie, nezvolili cestu pasivity .. ale proste i v dobe, kdy jakakoli nadeje na zmenu rezimu, politickeho smerovani ci uvolneni se zdala nesmyslna, do toho sli. Z principu.
Nedelam si iluze o idealnim disentu - byl prolezly udavaci, spojoval ho pouze jediny spolecny nepritel, existovaly tam neskutecne rozpory v nazorech na to CO. Ale spojovalo je to co ne.