http://zpravy.idnes.cz/pribehy-20-stoleti-heydrichiada-dzv-/domaci.aspx?c=A120427_134155_domaci_jw

wtf:???
Odchází do Karlových Varů, po roce 1948 je obviněn z napomáhání výsadkářům sloužícím kapitalistickému imperialismu. StB ho pronásleduje, ale uvězněn není.

obcas ta jidla byla skutecne strasliva, ja dodnes nesnasim testoviny s makem a ten spenat co nebyl spenat... ale patril jsem mezi to malo co meli radi tu mrkev s hraskem a kusem veprovyho masa :) a pak jsem mel stesti ze se po revoluci na zakladni skole rychle zmenil personal (ono to bylo i tim , ze tam nefungovaly ani hajzly, na nekterych byly flusance a mrdky z roku 1950) a pak uz varili pomerne dobre a poctive (a zachody najednou meli i splachovadla a sedaci plasty a bylo kam chcat!).
Myslim, ze je tehda vodvezli roznou na VB uz behem demonstraci, protoze tam nekdo kradl naprosto nehorazne.

gulag na vás!

Já bych zase rád viděl obrázky nezdravě zbarvených dětí nad talířem, kterým dekorovali naši jídelnu..

Ale pravda, kolem byli i nebožáci, kteří tamní stravu nebyli schopný pozřít a pravda, tenhle druh despocie mizel na počátku devadesátých let. Mám pár obrázků v hlavě, jak se ze soudružek stávali paní učitelky, alespoň formálně:-)

TIGRE: špenátek, pokud se správně pamatuji, připomínal spíš takové bláto s průjmem - a také tak chutnal.

TIGRE: ano. špenát v podání socialistických školních jídelen byla destilovaná hrůza - rovněž jsem ho znovu naučil jíst jako dospělý.
hrášek jsem takto překonal až při vejšce v itálii (a nutno dělat, že ve středomoří ho dělají trochu jinak a podstatně lépe než tady) a hrachovou kaši nejím dodnes - i když už jsem dokázal *uvěřit* tomu, že když se udělá pořádně a podomácku, mohla by to být změna obdobná tomu italskému hrášku. nicméně jsem to ještě nezkoušel.
koprovku a svíčkovou jsem ve školní jídelně odmítl jíst již při pouhém pohledu na zmíněné delikatesy.
u koprovky jsem zvyklý na světle krémovou, plnou, nazelenalou barvu s kousky čerstvého kopru a školní verze připomínala spíš bažinatou zátočinu nedaleko severočeské chemičky.
rovněž nevábný nahnědlý kompost s divnými tečkami strkaný mi namísto husté, sytě žluté až oranžové lahody odmítl jsem pokládat za svíčkovou.
pamětníkům snad netřeba dodávat, že mě "soušky" donutily se pokusit to sníst, což vyvolalo sérii žaludečních nehod v konečném důsledku vedoucích k mému dříve popsaném vysvobození v podobě "výjimky".
vrcholem šmakulinářství pak byla natvrdlá čočka, z příčin mně neznámých někdy spíš barvy našedlé než správné hnědé, na kterou bylo kydnuto připálené "volskooké" vejce... (šidily, svině tlusté, párečky si nosily domů) ...plovoucí v lojnatém omastku. to jsem taky nedával.
rovněž v dospělém věku miluji dobrou pórkovou polévku, ale naučil jsem se ji jíst až cca po 22. roce - školní varianta připomínala tmavě zelený kal z tůně porostlé žabincem a bůh (snad) ví proč pórek nebyl ani bílý, ani zelený, ale bez ohledu na část stonku jaksi nahnědlý...

DOCKINEZ: ty ses fakt stastlivec, ja i v pulce 90's mel spoustu traumat ...

FIN: já měl takhle dlouholeté trauma se špenátem a právě s bramborovou kaší, ze kterých jsem se dostal, ale rozhodně to nebylo lehké.
DOCKINEZ: Věř, že jsi měl šťastné dětství! .)

Nas teda nikdo moc dojidat nenutil, snad az na koprovku. Ale tu ja mel vzdycky rad, takze opet zadna potiz.

TIGRE: u některých jídel mi trvalo až do dospělého věku, než jsem se - pochopitelně jinde a v jiné kvalitě - "znovu naučil jíst"...

KEMAL: já to taky poměrně často házel pod stůl, abych se vyhnul přísným očím učitelky-kápa, která měla zrovna službu u kýblů :)

já to sypal na podlahu ... jednou (dvakrát?) jsem byl přistižen tak jsem to musel uklidit, jinak nic :-)

PREVIT: naprosto souhlasí. když mě nutili dojíst, šíleně jsem se pozvracel - a vůbec jsem pak měl nějakou dobu problémy se zažíváním - načež máti došla do školy a po těžkém boji jsem dostal zvláštní výjimku: nemusel jsem chodit na obědy. netřeba dodávat, že zatímco "soušky" mě dávaly za odstrašující příklad, spolužáci mi skutečnost, že tam nemusím a "trpím" o chlebu, sýru a pažitce, ukrutně záviděli...

příčinu stavu jsem začal chápat kolem sedmé třídy, když jsem v 15:30 pozoroval ty tlustý nenažraný kachny (= naše kuchařky), kterak se kolébají ze školy směrem ke svým nedalekým domovům s taškama doslova vyboulenejma a přetíženejma všemožnou kvalitní potravinou a kusem masa, který u řezníka býval "pod pultem pro známé"... tehdy začalo být jasno, kde kvalitní část denních zásob končí. a jeden z důvodů, proč žereme takové strašlivé blafy.

TIGRE: ano, pokud jsi masochista a rád týráš sám sebe, tak je :-)

DOCKINEZ: Ja mam zase netypicky dobrou zkusenost s jidlem na vojne. V Pisku tenkrat (1977/78) varili vazne dobre. I UHO (univerzalni hneda omacka) byla dobra! Mozna to bylo i tim, ze jsme byli v jednom objektu s velitelstvim armady (ale nejedli u nas).

To jsem takhle znechucen odesel z jidelny bez obeda a sel jsem kolem skolnich popelnic kde zrovna bezdomac bastil primo z popelnice to na co ja jsem se odmital i podivat.

RUDOLF: aby neunikla podstata příspěvku -- paní je za věci veřejné:-)

v druhý části osmdesátých se to už žrát dalo, aspoň u nás na strossu.. ale furt jsme dost někde jinde, než když jsem ve finsku zašel do školní jídelny (měli například i semínka) .. od tý doby je veškerej vyvařovací průmysl u nás prostě humáč.. včetně jídelen pro pracující který kolem sebe vidím.. ještě že si vařím, případně občas zajdu k indinánům aj. ale žít věčně ze zdějších obědů, to chce českej žaludek..