TIGRE: ano. špenát v podání socialistických školních jídelen byla destilovaná hrůza - rovněž jsem ho znovu naučil jíst jako dospělý.
hrášek jsem takto překonal až při vejšce v itálii (a nutno dělat, že ve středomoří ho dělají trochu jinak a podstatně lépe než tady) a hrachovou kaši nejím dodnes - i když už jsem dokázal *uvěřit* tomu, že když se udělá pořádně a podomácku, mohla by to být změna obdobná tomu italskému hrášku. nicméně jsem to ještě nezkoušel.
koprovku a svíčkovou jsem ve školní jídelně odmítl jíst již při pouhém pohledu na zmíněné delikatesy.
u koprovky jsem zvyklý na světle krémovou, plnou, nazelenalou barvu s kousky čerstvého kopru a školní verze připomínala spíš bažinatou zátočinu nedaleko severočeské chemičky.
rovněž nevábný nahnědlý kompost s divnými tečkami strkaný mi namísto husté, sytě žluté až oranžové lahody odmítl jsem pokládat za svíčkovou.
pamětníkům snad netřeba dodávat, že mě "soušky" donutily se pokusit to sníst, což vyvolalo sérii žaludečních nehod v konečném důsledku vedoucích k mému dříve popsaném vysvobození v podobě "výjimky".
vrcholem šmakulinářství pak byla natvrdlá čočka, z příčin mně neznámých někdy spíš barvy našedlé než správné hnědé, na kterou bylo kydnuto připálené "volskooké" vejce... (šidily, svině tlusté, párečky si nosily domů) ...plovoucí v lojnatém omastku. to jsem taky nedával.
rovněž v dospělém věku miluji dobrou pórkovou polévku, ale naučil jsem se ji jíst až cca po 22. roce - školní varianta připomínala tmavě zelený kal z tůně porostlé žabincem a bůh (snad) ví proč pórek nebyl ani bílý, ani zelený, ale bez ohledu na část stonku jaksi nahnědlý...