Nejzásadnějí je pro mně pojem Marxova odcizení, ale holt nejsem chajim, tak to nemám s první ruky.. Hrubě je řečeno co je pro mně důležité, že Marx vychází mj. z Maxe Stirnera, za což díky Kennymu, páč jsem ho začal číst, ale to by spíš mělo směřovat do anarchistického auditka..
Ale tady je ten hurvínkovský přístup: Tím kdo má dominantní vliv na podobu současné ekonomiky jsou společnosti disponující kapitálem schopným např. zkupovat svoji konkurenci - netvrdím že je to špatné - ale důsledkem je, že ekonomika a tedy i výrobní prostředky - a tady si můžeme představit i grafická studia, novinové redakce, nakladatelství apod. mají vazby na své mateřské společnosti jako mafra, marb bbdo apod. Případně existují sami o sobě a čelí konkurenci, která má prostředky rok prodávat svoje výrobky pod cenou, aby vyřadila konkurenci a zajistila si dominantní postavení na trhu. Určitá nesouměřitelnost malého projektu s velkým je jasně patrná. To není situace kdy mají všichni stejnou šanci, ale realita trhu a s tím také nemám problém. Taková situace vytváří prostředí s relativně stabilními hráči a zapeklitou síť ekonomických a mocenských vztahů. Tuhle transformaci skze buržoazii chápe Marx i v komunistickém manifestu: "Každý z těchto stupňů vývoje buržoazie byl provázen odpovídajícím politickým pokrokem[11]. Buržoazie, za panství feudálních pánů utlačovaný stav, v komuně[12] ozbrojené a samosprávné sdružení[13], zde nezávislá městská republika[14], tam třetí poplatný stav monarchie[15], pak za dob manufaktury protiváha šlechty ve stavovské nebo absolutní monarchii[16], hlavní základ velikých monarchií vůbec, si konečně po vytvoření velkého průmyslu a světového trhu vybojovala v moderním zastupitelském státě výhradní politické panství. Moderní státní moc je jen výborem, které spravuje společné záležitosti celé buržoazní třídy.
Buržoazie sehrála v dějinách neobyčejně revoluční úlohu."
Proměnu staré světa v nový - reflektují jak filozofové, tak umělci.. Ve filmu je krásně vyjádřena třeba ve Visconotiho Gepardovy či v Renoirově Velké iluzi. Onen pláč po aristoktracii, kterou vyřadila buržoazice a kterej patrný jak v podnikatelským baroku, tak vůbec nekultivovanosti našich politiků. Stejně tak dnes lidi dojímá, když revoluce smetla ruskou aristkracii - tam nedošlo k liberální revoluce alá parížská komunia, ale k bolševické revoluce. A to myslím i samotný Marx cituje, jako krok, který neprospěje ideii osvobození člověka. Ale bolševici aspoň začali stavět školy a vzdělávat lidi. Ale znalci ať se klidně ozvou, nejsem historik a některý znalosti jsou povšechný. Každopádně rusko mělo myslím nejdelší historii otrockého stavu v evropě.
Kažopádně takhle široce se vracím k odcizení - kapitalistický způsob výroby je tady. Tenhle přeci jen silný závěr s kterým nemusím plně souhlasit, ale často popisuje některé liberatriány, jež odsunuli etiku člověka ve prospěch moci peněz a síly transkace: "Kde se buržoazie zmocnila panství, tam zničila všechny feudální, patriarchální, idylické poměry. Bezohledně zpřetrhala pestré feudální svazky, poutající člověka k jeho přirozenému představenému, a neponechala mezi lidmi žádný jiný svazek než holé sobectví, než bezcitné "placení hotovými". Utopila v ledové vodě sobecké vypočítavosti posvátnou bázeň náboženského vytržení, rytířského nadšení a šosácké sentimentality. Proměnila osobní důstojnost člověka ve směnnou hodnotu a namísto nesčetně propůjčených a řádně nabytých svobod postavila jedinou bezohledně chladnou svobodu obchodu. Zkrátka, vykořisťování zastřené náboženskými a politickými iluzemi nahradila vykořisťováním otevřeným, nestoudným, přímým a bezcitným." -- Jak říkám silná slova a stejně tak s překvapivým obsahem - od čtenáře Stirnera bych nečekal poznámky o pestrých vztazích člověka s feudálem, či o její jakékolvi idyle. Žijeme snad babičku?
Ale co je důležité: kapitalismus akcentuje - a je dobrý si všimnout, že kapitalismus není nutně spjatý s demokracií ale s ideou státu a státní moci - že jde hlavně o konkurenci pracujících na trhu práce - přičemž trh je výsledkem právě velkých hráčů a jen v omezené míře je skutečným odrazem člověka jako svobodného individua, jež naplňuje svůj život svobodně zvolenou prací, bez ohledu na současný ekonomický stav. Řeknu-li to jinak - soukromé je stále soukromé, ale tvořivost jako taková patří do sféry soukromé, kapitalismus, jak funguoval v 19. v první polovině 20. století vytváří podmínky v nichž lidé se stali fordovskými roboty, jak v době míru tak v době totálních válek - jež obětovali své já v kolos války, státu a pokroku (technologická inovace). Posílovaní odborů ve válečných letech a jejich oslabování v poválečném období, je součástí boje za vytvoření elementárních práv člověka v ekonomické mašinérii. Kapitalismus jako takový se proměnil počínajícími padesátými léty a postupnou proměnou průmyslové společnosti na informační - akcentující spíše služby, než produkty (tenhle druh kapitalismus se přesunul do kolonií a mimo silné mocnosti, ale ekonomické vazby zůstali i stejný druh vykořisťování, nepodobnýho tomu 19.století).
A zde je třeba pěkný příklad, jak dnes fungují různé DIY projekty od lidí k lidem "In the Communist socio-economic organisation, the relations of production would operate the mode of production and employ each worker according to his abilities, and benefit each worker according to his needs. Hence, each worker could direct his and her labour to productive work suitable to his and her innate abilities — rather than be forced into a narrowly defined, minimal-wage “job” meant to extract maximal profit from the labour of the individual worker, as determined by and dictated under the capitalist mode of production. In the classless, collectively-managed Communist society, the exchange of value between the objectified productive labour of one worker, and the consumption benefit derived from that production, will not be determined by or directed to the narrow business interests of a bourgeois capitalist class, but, instead, will be directed to meet the needs of each producer and consumer, of each member of society." .. Tj. současný model je hybridní, člověk dělá práci aby se uživil (pokud je toho schopen), svoje tvořivé já realizuje mimo výdělek (stejně tak to bylo za socana, přes den topič, večer spisovatel), pokud má více štěstí tak dělá práci, která ho skutečně naplňuje (kolik absolventů FAMU skončí u reklamy?). Pokud bude společnost fungovat tak že největší možné množství lidí bude spokojeně pracovat a práce je bude naplňovat, tak žijeme v představách Marxových. Pokud se většina společnosti bude pracovat, jen aby přežila za minimální plat, bez možnosti naplnit jednu ze svých tvořivých podstat jsem na straně odcizení. Pokud chápeme společnost jako místo, kde chceme sdílet naše životy a snahy a nebýt v moci státu ani průmyslu, jsme na straně Marxově. Ony ostrůvky svobody jako je hardcore scéna, která žije z 300-500 lidí v čr v lo-fi módu mimo vydavele, různý DIY pokusy o výstavy apod. jsou jen alternativou jak vrátit tvorbu do středu člověka. Pokud se ale podíváme, tak staří lidé kteří shání peníze kde se dá, jsou obětí jak bezpečnostních agentur, tak supermarketů, která v nejčistší logice kapitalismu požaduje práci za nejmenší možnou odměnu. Je to logika každé ekonomické příručky a Marx ji definuje jako ideologickou. Jde o hledání hranic kde člověk ztrácí svá práva, důstojnost a kde je ještě má. Tady Marx vychází z Hegela a Feurebacha a proto je asi skutečně blízký liberálům a vzdálený libertariánům.