HAROLD: nechápu, jakou logikou jsi došel k tomu, že když mě polda pohladil umělohmotným výchovným prostředkem, musím respektovat pana uhla - naopak, logika mi velí prakticky pravý opak: onen večer na národní třídě bylo přesně to, co hodně a dost přispělo k životnímu poznání "nenásilí je sice moc hezké, ale prakticky dost na prd".
k panu uhlovi jsem mohl pociťovat respekt snad jen do té doby, než po revoluci začal konečně svobodně vykládat své názory a já zjistil, že je totéž, co hrdina mého oblíbeného románu
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dozn%C3%A1n%C3%AD, artur london skvěle zahraný yvesem montandem: prožije skutečnou hrůzu, ale je schopen to celé po mnoha letech uzavřít zkonstatováním "strana ještě tehdy nebyla připravena na pravdu"...
bum! tak tomu já říkám zblbnout tak důkladně, že už člověk neodblbne, a k tomu taky žádný respekt nechovám - co to sakra je "nebýt připraven na pravdu" a pořád "v tom vidět to dobré"...?
to asi bude nějak souviset s tím respektem vůči nenásilným odpůrcům, jejichž hlavním atributem je, že se z nich snadno a rychle stávají mrtví odpůrci? že by?