EOLIS: když ono to má dvě strany mince. Sám mám vystudovaný grafický design a tak trochu skřípu zubama, pokud vidím práce právě těch právníků a spol…ne nadarmo se to studuje na vysokoškolské úrovni 6 let (a jsme tací, co ve studiu pokračujeme i na doktorském studiu). Pak to tu u nás má vypadat, když se lidé živí něčím, co vůbec nemají vystudováno.

Ano, chápu, že člověk bez zaměstnání jde dělat jakoukoliv práci, kterou zvládne kdokoliv. To je v pořádku, na některé práce není zvláštní kvalifikace tolik potřeba. Ale princip rekvalifikačních kurzů na obory, které se jinak studují x let (uděláme z vás za půlroku občanských dvouhodinových sezení grafika!) není to, co by nás posouvalo někam dopředu. Sám bych se prostě zdráhal dělat jít např. IT, zakládání staveb nebo nasazování bankovních aplikací. Ne protože by se mi ta práce eklovala, ale protože vím, že bych takovou práci nemohl dělat dobře (nejsem k tomu vzdělaný).

A propos to má ještě své důsledky — pokud práci bude dělat větší procento těch nevzdělaných než vzdělaných, někdy to snižuje úroveň oboru natolik (ano, muvím opět o té grafice, ale jistě se to týká třeba i kuchařů atd.), že ti vzdělaní pak mají problém se ve svém oboru uživit — protože si lidé zvykli na levný šlendrián, neumí rorpoznat kvalitu a její výhody. A dostáváme se do začarovaného kruhu šlendriánství, nízké kvality práce, neschopnosti obstát v mezinárodní konkurenci atd.

NJAL: Znám inženýra chemie, co dělá zakládání staveb. Znám právníka, co se živí grafikou, dalšího právníka co dělá IT a operní pěvkyní, který řídí nasazování bankovních aplikací.
Znám několik ukrajinských inženýrů a jednoho chirurga, kteří se živí jako dělníci na stavbě.

Když chceš pracovat, tak práci seženeš. Nevím proč je tolik studentů absolventů přesvědčených o tom, že práce se musí dělat jenom v oboru, který se ti libí nebo který jsi vystudoval?

SMRGL: BINARY_PARANOIC: Myslím, že se nacházíte ve stavu, kdy různě definujete termín "chtít pracovat"
Je důležité si uvědomit, že "chtít práci v oboru, který jsem studoval, nebo mě zajímá" není to samé jako "být ochoten pracovat v jakékoli pracovní pozici, která je zrovna k dispozici"

BONGI: Krásně smutně byla situace co popisuješ (a vlastně je stále) vidět na Ministerstvu zahraničí. Zde po revoluci udělal Dienstbier intenzivní čistku - což bylo zcela nevyhnutelné, vzhledem k složení osazenstva. Následkem toho ale byl drsný propad úrovně a absence zkušeností. A stále tam přežívají lidé nabraní v těch dobách, kteří všemu vděčí jen své nekomunistické minulosti a schopnosti trochu kváknout jiným jazykem - nicméně po zbylých stránkách to s kompetentností, snahou a umem je velmi slabé.

VIRIK: Myslim, ze o dekomunizaci ( v chapani jednotlivcu) zadne vlade po revoluci neslo a ani nemohlo jit - v pocatku hrozilo, ze by to mohlo prerust v hystericke proverky a v podstate zneschopneni funkce statu - vzhledem k tomu, jak dlouho rezim trval, jak byl zakoreneny, tak skoro kazdy mel doma ci ve sve rodine kostlivce ve skrini. A ti, co ho nemeli, meli zase problemy s odbornosti, diky restrikcim (zjednoduseno). Pozdeji, zase uz bylo pozde - byvali komuniste byli ve vsech stranach politickeho spektra a stvajici legalne volenou parlamentni stranou, ktera by se dala likvidovat jen nedemokratickou cestou.
Takze mnohokrat citovany antikomunismus, byl v nasi politicke spicce, jen transparent, ktery se obcas hodil do kramu, obcas se dal stocit na zerde a schovat. Dusledna dekomunizace ale nebyla v zajmu nikoho, kdo se pohyboval na na politicke spici.
A navic by ji muselo predchazet skutecne, poctive vyrovnani se s nasi minulosti, bez predsudku, s nadhledem a se vsemi velmi bolestivymi dusledky, ktere by to na spoustu lidi melo.
To je vsem milejsi pokrikovani ale v podstate svate uctivani tluste cary.