Ondřej Slačálek
Jiří Peňás píše v Lidovkách o pamětech Petr Uhla. Je to roztomilý text, opravdový karneval nepochopení, v němž Uhlovi vyčítá, že si z Francie přinesl nějaké myšlenky, místo toho, aby ho zajímalo, jak lidé hezky neideologicky nakupují a nemají plnou hlavu změny světa...
Ale hlavně tam z Petra Uhla udělal "robota" (doslova), přemýšlejícího o společnosti technicky. Tady se Peňás svým urážejícím a jednostranným skutečně přiblížil jednomu zajímavému rysu Uhlova myšlení, ale vůbec ho nepochopil. Ano, Uhl (a z jiného soudku třeba Chomský) přistupují k myšlení o společnosti s jinou průpravou než mají humanitně nebo společenskovědně vzdělaní intelektuálové. Je v tom jistá přímočarost a snad i riziko technokratismu - ale taky schopnost vidět věci jinak, bez určitých předporozumění a předsudků. Ale hlavně, co činí myšlení Petra Uhla zajímavým (pro mě je to v českém kontextu jeden z nejinspirativnějších autorů vůbec), je právě to, že v něm tento přístup má silné protilátky a ve výsledku tam je zajímavé napětí mezi tímto "inženýrským" přístupem a ohromnou lidskostí, ať už osobní, nebo i přítomnou v humanismu nové levice, který si osvojil. To je i kouzlo jeho jemného humoru, který holt Peňás není schopen vidět, neboť se mu, jako každému ideologovi, stala ta smutná věc, že si plete svou ideologii s realitou "tak jak je a všichni to musejí vidět".
Jinak má Peňás pravdu, že ten rozhovor snad mohl být živější (je ale otázka, zda by to pak byla vhodná podoba pamětí) a že by jistě byla i zajímavá otevřená diskuse Pavelky jako předlistopadového redaktora Rudého práva a a Uhla jako disidenta a polistopadového redaktora Práva... jenže právě voayersko-stíhačské, posuzovatelské zraky z Lidovek či Respektu podle mě takovouhle debatu do značné míry znemožňují. Kak teď nedávno napsala v jiné souvislosti Murie Blaive, každý do ní totiž vstupuje s tím, že cokoli řekne, může být okamžitě použito proti němu (a ještě vytržené z kontextu). V takovém kontextu je často opravdu lepší mlčet. Ten antikomunismus, který podle Peňáse v závěru recenze nikomu neškodí, totiž zabraňuje mimo jiné právě v otevřené a zajímavé debatě o minulosti.