a je to jeden z problémů disentu, na kterej ale už upozorňoval i Chudožilov. Byla tu opozice a tam mnoho lidí a někteří hovořili, že jsou v opozici, protože se u nás porušují morální i etické věci, svoboda i důstojnost člověka a ty jsou nadčasové a platí univerzálně. S tímto, se ztotožnila i velká část obyvatel československa a později české republiky. Pak přišlo to zjištění, ta doba pádu popularity Václava Havla, kdy se zjsitilo, že po nasednutí na mocenské pozice najednou toto univerzum přestalo pro mnohé lidi platit, a že to podléhá i třeba podnikatelským zájmům nějakého toho silnějšího podnikatele, nebo prosté vypočítavosti poradce ministra. A Havel s tím začal pracovat taky velmi - řekněme flexibilně. U postoje války v Jugoslávii to pak bylo o to silnější, navíc šlo o konflikt támhle kousek za Vídní.
Ty argumenty pak přestaly platit, hlavně pro veřejnost a ta začala nejdřív být pragmatická a nakonec (dnes) cynická. Původní představy ale o ČR i o tom co bude pro lidi znamenat byly hoodně jiné.
Dnes toho využívá komunistická propaganda, když cynicky nabízí svoji pravdu, pravdu normalizace. Ani to pro ni není moc těžké, když v tisku někdo prohlásí za "bojovníka" Vondru, kterej vede velmi nákladný a drahý život, samé návštěvy drahých podniků a těch nejlepších jídel. NIkdo více "nelidový" se už projevit nemohl.
Chomskimu se nakonec podařilo celou situaci jen vypíchnout a bulvár to pak jenom podrtrhnul.
Taky při zmíňce lat. americké opozice nezmiňoval žádný komunisty (naopak označil ty frakce podporované CCCP za vrahy), ale katolíky. Holt tentokrát mluvil sám, nikoliv - jako v minulosti - jej zde nikdo neinterpretoval proti Havlovi, jak by se české levici líbilo nejvíce.
A je dobré si přiznat, že pád Havlových ideí, jejímž základem bylo že ta svoboda a důstojnost je univerzální a nakonec vždy vyhraje, se skutečně stal a že to nebylo zrovna příjemné a že se ta demokracie chytla za blbej konec.