Je nějaké období v novodobých dějinách bývalého Československa, které vnímáte optikou spravedlnosti obzvlášť problematicky, až bolestně?
Můžeme porovnávat zločiny, ať už z druhé světové války, nebo padesátých let, ale to hlavní je, abychom jednou s odstupem doby dokázali věci pojmenovat a napravit. Alespoň v tom smyslu, že se nebudou omlouvat. Když už se oběti nedočkají justiční spravedlnosti, měly by zažít alespoň společenské odsouzení nespravedlnosti, která na nich byla spáchána. Je to pro ně velmi podstatné. Když se stane jakákoli nespravedlnost, měli bychom se s ní umět vypořádat, celá společnost. Nemůže se zapomenout, nespravedlnost se nesmí přehlížet, ale pojmenovat a důrazně odsoudit. Jinak se s problémem nevyrovnáme. Myslím, že tohle v naší zemi trochu chybí. Jsme zvyklí na kompromisy, k těmto věcem přistupujeme stylem, žádné zlo není tak zlé. Hodnotíme tak ale i dobro, obojí relativizujeme. To vnímám jako problém. Právník by se neměl vzdát svých zásad ani v dobách těžkých, ani v těch dobrých, kdy nemusí bojovat za nic velkého. Když nespravedlnost zůstane nepojmenovaná a nevyřešená, devastuje to celou společnost i každého člověka. Když žijete dlouhodobě s pocitem nespravedlnosti, těžko můžete dosáhnout společenského a lidského uspokojení.
Lenka Bradáčová: Milovnice básní - WHAT news
https://www.whatnews.cz/lenka-bradacova-milovnice-basni/