Koukám, že nám vyrostli nové antikomunistické kádry. A není divu, že vyrostli v petri miských korporátního světa;.) Je vůbec vtipné, že někdo nepochopil že kapitalismus, demokracie a systém státní sociální ochrany (kterou vybudovali jako demokratické tak komunistické země) jsou oddělené atributy. A je možné mít kapitalismus bez demokracie a bez systému sociální ochrany (Čína), Kapitalismus s demokracii a sociální ochranou (Německo). Kapitalismus s demokracií a minimální sociální ochranou (USA). Asi si neumím představit demokracii bez kapitalismu, to by byla asi nějaká forma komunismu, ale v dočasném světě neudržitelná - asi jen jako nějaký projekt malé utopistické komunity. Stejně, současný spor o kapitalismus vnímám jen jako boj o vyčíslení externalit a přijetí odpovědnosti za ně. Ale o jen na okraj.
Hlavně se vracím se k tomu Pullmanovy. Myslím, že jádro rozštěpení chápání toho jeho textu, je v pojmu demokratičnosti. Které chápu skutečně jako lidovou participaci. Tj. jako spontánní občanskou podporu státní represe. Zažilo se ji nacistické Německo při pronásledování židů, začilo se ji o protektorátní Československo, např. udáváním židovským právníků konkurencí. Zažilo si ji o po únorové československo, kdy došlo k spontánní podpoře při politických popravách. Zažili jsme ji i mi, naštěstí jen na úrovni fantazie, různých ochránců před imigranty apod.
Prvně, chybí tomu čísla participace, byla-li to výjimka či byl to nějaký významný segment společnosti. Nemám po ruce žádnou knihu, která by se to pokusila kvantifikovat. Ale když člověk poslouchá paměti národa, čte si o tom jak se chovali lidé v říši a za komančů. Neodnesl jsem si jakkoliv hezký obraz české společnosti. Nevěřím v obraz tiché dobré většiny. Věřím spíš v obraz tiché pragmatické většiny. V tom mi ta nová historiografie přijde dobrá.
Druhak, mezi historky co znám (a to nejsou ani omylem komunisté), není Pullmanovo použití demokratičnosti v kontextu podpory represí jakkoliv skandální. Spíš jsem postřehl nelibost od sociologů a filozofů. Můj předpoklad je, že historikové vnímají pojem demokracie v mnoha podobách od světa antiky. Ale abych se přiznal, ještě jsem nikoho nekonfrontoval, s tím jak přesně a proč chápe demokratičnost. Docela by mě zajímala nějaké vhodná literatura. Asi ideálně něco co tematizuje formy vlády v Řecku. Prozatím jsem si otevřel Hobbesova Leviathana, což je kouzelná knížka, která zdá-se snaží popsat stát jako mechanický stroj a začíná výčtem současného poznání o člověku. A celé si to prokládem Foucaultem a Carlem Schmittem. Ale to je linie spíše filozofická.