Podle AI ukrajinské síly jednají v rozporu s mezinárodním humanitárním právem, protože dělají z civilních cílů vojenské. Šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba označil zprávu za nespravedlivou vůči Ukrajině.

Článek
Reklama


Ukrajinská armáda ohrožuje civilisty tím, že při obraně před ruskou invazí zřizuje základny a umisťuje zbraně v obytných oblastech. S odvoláním na svá zjištění o tom ve čtvrtek informovala lidskoprávní organizace Amnesty International (AI).

Nevládní organizace uvedla, že od dubna do července strávili její pracovníci několik týdnů vyšetřováním ruských úderů v Charkově, Donbasu a Mykolajivu. Z vyšetřování vyplynulo, že ukrajinské síly v některých případech prováděly údery z obytných oblastí a že v uvedených regionech rozmísťovaly jednotky do civilních budov.

„Většina obytných oblastí, kde se vojáci nacházeli, byla vzdálena několik kilometrů od frontových linií a existovaly reálné alternativy, které by neohrožovaly civilisty - například vojenské základny, hustě zalesněné oblasti nebo jiné stavby dále od obytných oblastí,“ uvedla AI s tím, že nenalezla důkazy o tom, že by ukrajinská armáda požádala civilisty o evakuaci z přilehlých budov nebo jim při ní pomáhala.

„To, že se ukrajinská armáda brání, ji nezbavuje povinnosti dodržovat mezinárodní humanitární právo,“ uvedla v prohlášení ředitelka organizace Agnès Callamardová. „Ukrajinská vláda by měla neprodleně zajistit, aby rozmisťovala své síly mimo obydlené oblasti nebo evakuovala civilisty z oblastí, kde armáda působí,“ dodala.

Organizace připouští, že ne všechny ruské útoky na civilní oblasti na Ukrajině měly zasáhnout vojenskou infrastrukturu. Tvrdí naopak, že některými útoky spáchaly ruské síly válečné zločiny, neboť mířily na civilní cíle.

Praxe ukrajinské armády, kdy rozmisťuje vojáky do obydlených oblastí, v žádném případě neospravedlňuje nahodilé ruské útoky proti civilním cílům, včetně útoků mezinárodně zakázanou municí, zdůrazňuje AI.

Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba označil prohlášení AI za „nespravedlivé“. „Amnesty International vytváří falešnou rovnováhu mezi zločincem a obětí,“ řekl Kuleba s tím, že organizace by se raději měla věnovat „šíření pravdy“ o dnešním Rusku, které „zabíjí civilisty po tisících“.


Reklama
Chytré hodinky nabité funkcemi. V češtině, více než 100 ciferníků, volání přímo z hodinek.
Na případ, kdy Ukrajinci použili civilisty jako lidské štíty, nedávno upozornila i zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva. Ukrajinští vojáci podle ní v březnu, tedy v počátcích ruské invaze, zaujali pozice v pečovatelském domě, kde byly desítky seniorů. Na místo později zaútočili Rusové a desítky lidí zemřely.

Zpráva netvrdí, že by proruští separatisté nebo ukrajinské jednotky spáchali válečný zločin, ale bitvu v pečovatelském domě označuje za typický příklad, kdy bojující strany používají civilisty jako „lidské štíty“, které mají zabránit vojenským operacím v určitých oblastech. Podrobnosti jsme psali v této zprávě.

Trevor Crowley, a farmer at Lissarda in Co Cork, has watched the debate about Ireland’s climate emissions targets with growing frustration, unable to understand how people could not move beyond the need to cull the State’s cow herd.

Despite Government’s promises in the wake of Thursday’s compromise deal that no such outcome is planned or desired, Crowley, who milks 160 Friesians at his 180-acre holding at Hornhill, is convinced that that is where farmers will ultimately end up.

“There are proposals to encourage afforestation and rewetting of bog lands and the installation of solar panels on farmland but none of the credits for any of these are going to the farmer; it seems the only option for the farmer to cut his emissions is to cull his herd,” he said.

He had always been optimistic that a compromise was achievable that would bridge the gap between Minister for Climate Action Eamon Ryan, who was seeking a 30 per cent reduction in agricultural emissions, and Minister for Agriculture Charlie McConalogue who had argued to keep the 22 per cent target.

[ More than half of climate plans missed as agriculture emissions wrangling continues ]

Farmers, he said, should be given grants to install solar panels on their sheds and wind turbines on their land to feed into the electricity grid, but the emissions credits for such measures and for planting trees to sequester CO2 should be added to Irish agriculture’s account.

Mr Crowley, who won a Bord Bia Dairy Origin Green Farmer Award in 2018, was equally optimistic that farmers could reduce methane and ammonia emissions from their holdings without being forced to cull dairy or beef animals. On his own farm, he cut his carbon footprint from 1.26kg per kg of milk solid in 2015 to 0.83kg per kg last year, according to his most recent Bord Bia audit. And he is not alone. Other farmers are doing the same.

“Nobody in farming is denying climate change, every farmer I meet is the same as myself, we all know our responsibilities to try to reduce our carbon footprint. Every meeting we attend, every publication we pick up, it’s there; you would want to be living under a stone not to recognise it.

“And fellows are willing to meet the challenge but the whole debate has gone against us at the moment, and we feel we are almost being vilified even though if you look at the figures, you can see we are making progress and there should be options open to us other than culling herd numbers.”

[ Rising emissions threaten carbon budget and necessitate deep emission cuts, EPA warns ]

According to last week’s Environmental Protection Agency report, agriculture accounted for 37.5 per cent of Ireland’s greenhouse gas emissions in 2021 — well in advance of transport at 17.7 per cent; energy generation, 16.7 per cent; homes, 11.4 per cent, and manufacturing, 7.5 per cent.

However, the EPA further noted that agriculture’s greenhouse gas emissions last year rose 3 per cent, up 19.3 per cent since 2011, while fertiliser use for 2021 alone had jumped by 5.2 per cent and dairy cow numbers rose by 2.8 per cent. Milk production, for example, increased by 5.5 per cent.

In all, 60.67 per cent of agriculture’s emissions are caused by enteric fermentation (the discharge of methane by ruminants such as cows and sheep), nearly 22 per cent comes from farmland, while the management of manure is responsible for 11.72 per cent.

However these numbers are not fixed in stone, believes Crowley, who uses an aeromix aeration system on his slurry from Galway firm Easyfix, as well as low emission slurry-spreading technology. In all, his ammonia emissions are down by 60 per cent. In addition, he says, the system has a slew of other benefits. The slurry is of a higher quality, the need for synthetic fertilisers is cut by a quarter, and it gets into the ground more quickly, while cattle can be put out to grass sooner. Even grass yields are better.

Agriculture can meet the challenges posed by climate change, Crowley argues, and technological advances are coming along quickly that will better deal with the issues posed by enteric fermentation which accounts for over 60 per cent of emissions.

“That comes down to how do you stop animals belching out methane. The solution to that is in the feedstuff and what additives you put in. There’s great progress being made by Teagasc and others in developing additives from seaweed and enzymes that will cut down such emissions.”

If the national herd, currently standing at 7.3 million cattle, has to be culled then it should be done on a voluntary basis, he said, adding that he believed there is merit in a proposal from the Food Vision Dairy Group to offer farmers €5,000 for each animal culled.

The proposal, reported in this week’s Farmer’s Journal, would be attractive for older farmers who may wish to get out of the industry, though it would hold little attraction for him or for his son, Gavin (24) who is the fifth generation of the Crowley family to farm at Hornhill.

“I’m 61 and I am viable as we stand but if I were to cut my herd by 20-30 per cent, we would be only bordering viable unless there was some of compensation, but you won’t see any big increase in animal numbers from here on because most fellows have reached where they want to be.

“In fact, you are likely to see numbers decrease because of the ageing profile of farmers and that is where this €5,000 payment per animal could prove very attractive for older fellows who want to get out of farming; there are a certain proportion of farmers of a certain age who would take that.

“Farming isn’t attracting young people, it’s as simple as that which is sad and as the age profile increases the inevitable will happen and the numbers farming will start to tail off, so you are likely to get reductions in the national herd anyway — we’ve probably seen herd numbers reach their peak.

“You have to attract young people into farming, and they will be better educated. Gavin has an awful lot more courses done than I ever did but I would imagine his generation will embrace the emissions challenge and drive it to a new level — they will see solutions whereas we see a problem.”

Vláda proto plánuje zavedení zvláštní daně z mimořádného nebo také neočekávaného zisku, která by mohla do rozpočtu přinést několik desítek miliard a pomohla lidem s účty zejména za energie.

V případě Kypru se rozhodlo zapojit do řešení bankrotu této členské země eurozóny samotné kyperské banky, ba i jejich klienty, kteří do nich uložili více než sto tisíc eur. Tato nová strategie pro pomoc kolabujícímu daňovému ráji, jejíž součástí je vynucená „svépomoc“ bank, z nichž krize vzešla, dostala okamžitě jméno: bail-in, aby se odlišila od desítek bail-outů, tedy od pomoci spočívající na ochotě ostatních členských zemí daného celku zaangažovat vlastní kapitálové zdroje do stabilizace postižené země nebo přímo jejích bank v rámci „záchranného balíčku“ a v zájmu společné měny a společné stability.

...pravidla, že při záchraně bank jsou nejprve použity soukromé peníze, tedy prostředky akcionářů či takové, které banka obstará například na finančním trhu. Pravidlo označované jako „bail-in“ mělo původně platit od roku 2018, nyní kompromis počítá s jeho spuštěním v roce 2016.

Je potřeba vědět, že pojištění se nevztahuje na směnky, dluhopisy, akcie, podílové listy, životní pojištění a důchodové spoření.

Výstřel z pistole přehlušil ticho večera. Antonio Bedin se zhroutí mrtvý na zem. Měl 67 let, byl to italský důchodce. Trápily ho zdravotní problémy a zároveň přišel o svoje úspory. Právě spáchal sebevraždu.

Vloni se dostaly do platební neschopnosti čtyři malé italské banky, okamžitě potřebovaly kapitál. Použili nástroj zvaný bail-in. Antonio byl jedním z tisíců drobných střadatelů, kteří byli finančně zlikvidovaní. Přišel o všechno. Nebyl sám. Stejně skončili i další důchodci, další se oběsil ve svém domě nedaleko Říma poté, co přišel o více než 100 000. Jejich příběhy zhmotňují nenávist vůči bail-in. Bail-in znamená, že banka rekapitalizuje sama sebe „znárodněním“ svých věřitelů, včetně vkladatelů, kterým sebere peníze na účtech.

Většina lidí si myslí o svých penězích, které má v podobě vkladu v bance, že představují jejich osobní aktivum, které vlastní. Ale to není pravda. Hned jak provedete vklad v bance, už to není váš majetek. Je to majetek banky. To, co vám zůstane, je jen příslib banky. Není to nijak zabezpečené, jen důvěrou v bankovní systém. Je to něco úplně jiného než vlastnit fyzickou hotovost ukrytou pod matrací. Peníze uložené v bance z vás technicky dělá jen věřitele banky. A když se banka dostane do problémů, může přistoupit k bail-inu.

Lidé na Kypru to poznali na vlastní kůži na začátku roku 2013. Probudili se do jinak běžné soboty, ale čekal je šok. Jejich peníze na jejich účtech byly použité na bail-in pro rekapitalizaci bank. Není divu, že mnoho Italů nechce čekat, až se z nich jednou stanou „Kypřané“.

Nedávno jsem strávil pár týdnů v Itálii zkoumáním probíhající bankovní krize. Mluvil jsem s prominentním právníkem, který mi řekl, že většina Italů bankám nedůvěřuje. Podstatnou část svých úspor drží v hotovosti pod matracemi. Také kupují hodně zlata. Byl jsem v Itálii mnohokrát v průběhu několika let. Ale tentokrát jsem viděl něco nového. Všude visely reklamy na zlaté „pruty“.

Myslím, že to ukazuje na silnou nedůvěru v bankovní systém. Zdá se mi, že pomalu začíná run na banky. To je ta poslední věc, kterou italský bankovní systém potřebuje.

A situace se stále zhoršuje…

Italské banky měly už několik zasedání s ECB ohledně jejich špatného finančního stavu. Netřeba se proto divit, že lidé v Itálii ve velkém vybírají peníze z bank, oprávněně se bojí bail-inu. Tato obava je vede ke stáhnutí svých úspor do hotovosti a případně koupit zlato. To dále odčerpává kapitál bank, a znásobuje pravděpodobnost, že bude potřebné přistoupit k bail-inu, aby banky zůstaly solventní, což povede k ještě větším výběrům. Je to likvidační proroctví.

Jinými slovy, mnoho italských nic netušících střadatelů bude připraveno o své peníze. Představa, že by mnoho dalších důchodců mohlo potenciálně spáchat sebevraždu, protože se ocitnou na dně, má v Itálii obrovskou emocionální sílu. Je to jako politický nitroglycerin. Mohlo by to mít katalyzující politický vliv.

Je to nezáviděníhodný hlavolam, kterému unijní italská vláda čelí. Můžou ponechat bankám bail-in, anebo ho můžou zastavit a nechat celý domeček z karet spadnout. Každá z těchto možností představuje politickou sebevraždu.

V případě Itálie to má navíc i velký psychologický efekt na ostatní země EU, které by rychle mohly začít opouštět euro a vrátily se ke svým národním měnám. Hospodářské vazby a integrace jsou tím, co ještě drží EU pohromadě. Jednotná měna je jako ekonomické lepidlo. Bez eura hospodářské vazby oslabí a celý projekt by mohl skončit. Byl by to konec zemí EU na cestě k největší světové ekonomice. Zároveň by to mohlo přerůst do globálního krachu akciového trhu, jaký svět nikdy neviděl.

Ve Financial Times se nedávno vyjádřili takto: italský výstup z jednotné měny by znamenal totální kolaps eurozóny za velmi krátký čas. To by pravděpodobně vedlo k nejnásilnějšímu ekonomickému šoku v historii, převyšujícího bankrot Lehman Brothers v roce 2008 a pád Wall Street v roce 1929.

Není divu, že nechutný George Soros si je velmi dobře vědom toho, co se děje. Ten se nedávno ohledně Brexitu a událostí v Itálii vyjádřil takto: „Teď se katastrofický scénář, kterého se mnozí obávali, zhmotnil, takže rozpad EU je prakticky nezvratný.“

V půlce se března se objevila informace, že všechny vklady na Kypru budou zdaněny sazbou odstupňovanou podle výše vkladu. Tehdy jsem mluvil o měnové reformě.

Od té doby se situace x-krát změnila, snad poslední verze mluví o tom, že záchranu problémové banky (tzv. „bail-in“) zaplatí zejména vkladatelé s víc než stem tisíc eur na účtu. To, že vkladatelé přijdou o část vkladů a zbylá část jim bude vyměněna za akcie banky, označuje řada komentářů za krádež a podobně. Problém je v tom, jestli uložení peněz do banky považovat za investici.

Většina klientů banky by vložení peněz na bankovní účet za investování asi nepovažovala. Pokud se na ale na „bail-in“ podíváme z pohledu účetnictví, vypadá to trochu jinak. Tipuju, že čas účetní optiky v budoucnu znovu přijde...

...

V současné době Fond pojištění vkladů disponuje zhruba 25 miliardami korun (to je ovšem pouhé zhruba procento hodnoty pojištěných vkladů v Česku). Fond má ze zákona na zahájení výplaty pojištěných vkladů 20 pracovních dní od data vydání oznámení o platební neschopnosti. Zmiňovaných 25 miliard korun by v případě problémů větší banky nestačilo. Proto v červnu 2012 preventivně schválila Česká národní banka desetiletý dluhopisový program fondu v objemu sta miliard korun.

Na začátku dubna oznámil Fond pojištění vkladů zahájení příprav zadávacího řízení na veřejnou zakázku na výběr poskytovatelů syndikovaného úvěru ve výši sta miliard korun.

Co z toho pro vkladatele plyne?

Nenechat se vyšachovat. Pro ty, kteří mají v bance víc než sto tisíc eur, by mělo být samozřejmé rozdělení vkladů mezi víc bank – když tedy odhlédneme od toho, že by rozhodně všechna aktiva neměla jen tak ležet na bankovních účtech.

Z praktických důvodů bych totéž rozdělení bank doporučil i lidem, jejichž prostředky ani zdaleka nedosahují částky sto tisíc eur. Přece jenom i přes pojištění vkladů by se ke svým penězům nemuseli v případě problémů nějaký čas dostat a likvidita je v dnešní době exekucí a podobných věcí klíčovou záležitostí.