GOBERS: Historie: Dílně sochaře Řehoře Thényho byla zadána výzdoba ochozu poutního místa pěti nadživotními sochami. Byly vybrány alegorie, které měly poutníkům připomenout pohnutý osud
tehdy ještě budoucího světce (stavba zahájena 1719, kostel vysvěcen 1722, sv. Jan Nepomucký
blahořečen 1721, svatořečen 1729). Sochařská výzdoba byla provedena až ve třetím a čtvrtém
desetiletí 18. století. V roce 1784 bylo poutní místo zasaženo požárem, který značně poničil právě
sochařskou výzdobu ambitu. Z pěti soch jen tři zůstaly v takovém stavu, že jejich podoba mohla být
rekonstruována a byly vytvořeny kopie osazené na původní místo: alegorie Víry, Zdrženlivosti a
Čistoty. Zbylé dvě, Síla a Mlčelivost, jsou v tak fragmentárním stavu, že bylo možné zafixovat pouze
stávající stav bez rekonstrukce.
Ústřední místo patřilo Víře, která vedle obvyklého atributu, kalichu, drží v ruce dalekohled, který
otočila směrem k nebesům. Tento technický vynález, zcela neobvyklý pro tuto alegorii, ale dokonale
zapadá do učeného prostředí kláštera za opata Vejmluvy. Má však své poselství pro budoucí poslání
žďárského areálu. Věří v jeho nový život, v pěstování těch lidských kvalit jako je mírnost (alegorie
Zdrženlivosti- Mírnosti) a čistota duše. V tomto kontextu jsou důležité i chybějící alegorie, Statečnost
a Síla. I ty jsou pro současného člověka důležité a měl by k ním byl veden nejen v rodině, ve škole, ale
i v osvícených místech poznání a vzdělávání jako je nové žďárské centrum.
Poselství: Poslání, které reprezentuje poutní kostel na Zelené hoře a které opat Vejmluva zamýšlel
pěstovat v klášteře, zůstává i přes tragické peripetie obou míst stále živé. Nové centrum je
předurčené k tomu, aby nabídlo jeho návštěvníkům prostor pro všestranné rozvíjení talentu, poučení
v minulosti, hledání nových souvislostí a poznatků. Aby mu dalo sílu pracovat na sobě a přispívat
k rozvoji společnosti, ve které žije a chce žít v budoucnosti.