RETAL: Oficiální fakta:
1. Jedna polovina oficiální pravdy je ta, že Fed je vlastně konglomerát dvanácti rezervních institucí rozesetých po celém USA. Ty vydávají akcie, které si povinně musí koupit každá soukromá banka s celostátní americkou registrací, a dobrovolně každá banka se státní registrací. Nikdo jiný si je koupit nemůže. Pochopitelně čím větší banka, tím víc má akcií.
2. Druhá polovina oficiální pravdy je ta, že celý ten systém vlastně řídí prezident, který jmenuje část členů bankovních rad každé z oněch 12 bank a všechny členy Rady guvernérů, která je nejvyšším správním orgánem Fedu. Takže argumentace vlády a Fedu je taková, že Fed je kvazistátní institucí, která je sice soukromě vlastněná, ale řízená státem.
Neoficiální pravdy jsou následující:
1a. V současném globalizovaném světě je téměř nemožné vypátrat skutečné vlastníky, pokud si to nepřejí. Velké americké banky jsou sice podle údajů z federální registrace čistě americké (kromě jedné výjimky, myslím že to je Citicorp, kde má asi 10 procent saúdský princ), jenže to neznamená, že těmi skutečnými vlastníky není úplně někdo jiný. Dá se pouze odhadovat a usuzovat. Takže pokud se Fed brání obviněním z toho, že je vlastněn cizinci, tím, že oficiálně jsou všichni jeho vlastníci američtí, nic to neznamená.
2a. Každá z dvanácti rezervních institucí má devítičlennou radu, do které ale jmenují 6 členů soukromé banky a pouze 3 členy vláda. To je první háček. Druhý je ten, že celostátní Radu guvernérů sice jmenuje celou prezident, ovšem vybírá do ní lidi, které mu doporučí bankovní komise senátu a kongresu a bankovní komunita. Pouze skutečně naivní člověk by mohl věřit tomu, že všechno je naprosto průhledné - zaprvé známe své lobyisty, že ano, a za druhé netřeba dodávat, že v senátu a kongresu pochopitelně zasedá spousta lidí, kteří jsou buď sami finančníci, nebo mají k těmto kruhům blízko.