PETER_PAN: Ve stručnosti - obchodníci, kteří obchodují přes hranice (včetně výrobců) - kupují v zahraničí a prodávají tady (nebo naopak). Aby to mohli dělat opakovaně, musí za stržené koruny získat eura na další zboží (nebo naopak). ČNB má zásoby korun (už vytištěné, ale nedané do oběhu) a zásoby eur. Tedy může podle potřeby prodávat nebo kupovat. V případě posilování koruny, kdy obchodníci více potřebují koruny, a tak jsou ochotni za svá eura dostat méně, než je cílový kurz, ČNB začne koruny nabízet (hromadí se jí eura). Když dojde k opačnému režimu, tak ji naopak eura ubývají. Vtip je v tom, že korun má libovolně, takže pokud by tratila, tak ji to nevadí. V případě velkého zájmu o koruny je uvádí na trh (podobně jako, když dává větší úroky na diskontní sazbě) a tím zvyšuje inflaci - což je cílem. Navíc, když kupuje eura za 26 a prodává za 28 (oboje s cílem korigovat kurz ke středu, tak vydělává (-;)
Pokud by se inflace rozjela moc, tak ji může zastavovat velkými úrokami, aniž by ty eura musela spotřebovat (takže ji nemusí dojít). Jen kdyby se dostala do hodně vysoké, tak by ty eura musela obětovat skoro všechna (a možná by to nestačilo). To se teď děje v Rusku, kde národní banka rozpouští petrodolary (dalo by se říci, že marně).