TRISSIE: Kuřecí stehna, olej, cibule, potom papriky na krájené na proužky, rajčata na čtvrtky, sůl, pepř, může být i tymián + crockpot.

mám tu kilo kuřecích stehenních řízků, ráda bych to hodila do krokouše (pomalý hrnec) a výsledek schovala do mrazáku na horší časy.

můj go-to recept (sojovka zázvor česnek kečup) jsem vařila minulý víkend, takže by to chtělo nějakou inovaci, pokud má někdo něco odzkoušeného?

kuřecí stehna, crockpot a mrazák jsou podmínky nutné - pokud má někdo recept na jehněčí frikasé na pánvi, co se musí servírovat okamžitě po dokončení, good for him, ale já ho nevyužiju :-)

TRISSIE: mě stačí dvě, při představě větší množiny mám normálně tik v oku...
jo přesně. Mami uděláš tohle, to máme rádi.. střih, půl roku potom, ale tohle nám nechutná, to nejime!

CHORCHEOS: Nemyslím, že by Trissie změnila postup výroby. ☺️

TRISSIE: vona taky není chuť jako chuť. Co jsem znal koprovku z toho nakládanýho kopru hlavně ze školní jídelny, nemoh jsem jí vůbec cejtit, ale co jsem jí poznal ze stránky toho čerstvýho, nemohu se ji nabažit.

ADELHAIDA: včera jsem vařila k obědu koprovku (s vejcem a bramborem). kterou jsem se naučila vařit a mít ráda kvůli dětem, bo zhruba od 15-18 měsíců ji všechny čtyři absolutně milovaly.
Mně obliba ke koprovce zůstala, ovšem jim ne. Jen ta nejmenší z toho ještě nevyrostla, ale nedělám si iluze!

já racionálně chápu, že když se dítě s nějakou chutí nesetká, přijde mu divná. že když doma otec odmítá něco jíst (zelený je pro králíky!), tak to nebude jíst ani syn. ale tyhle veletoče u jídel, co měli rádi ještě i v předškolním věku... no, šedivá je teorie a tak dále.

TRISSIE: Ano. Přesvědčení, že mám univerzální pravdu, jsem se již vzdala a jsem vděčná, že moje děti jsou v jídle vcelku nevybíravé. Ale dalo mi to docela práci, taky bylo období, kdy hrozila hospitalizace a krmení sondou, tak jsem na současný stav pyšná :-)

ADELHAIDA: závidím a přeju, ale furt závidím.

ne, rozhodně tohle nefunguje univerzálně. jsou děti, které nesnědí ani malou porci. ani neochutnají. a klidně budou sedět hodiny u stolu nad plným talířem, klidně obětují dezert, zmrzlinu, pohádku, cokoli, co mělo fungovat jako motivace k tomu "aspoň jedno sousto a po obědě bude xyz", a to dokonce i když ono jídlo, které by měli teď ochutnat, je něčím, čím byly ve věku batolecím krmeny a co jim chutnalo, co vidí běžně na talířích ostatních členů rodiny, ale PROSTĚ. TO. NEJÍ!

a bohužel tyhle geny jsou nesmírně silné a dominantní.
zn: nic tak neotráví nadšeného kuchaře jako pět strávníků, z nichž každý trpí iracionální averzí k něčemu jinému, s téměř nulovým průnikem! akorát kuřecí řízek žerou všichni bez keců, a ten zas nerada chystám já.