MEZZANA: Je to velmi dobrý nápad, pane, ale má jen dvě malé, drobné vady.

LOVE_DALI: Myslím, že se málo dotýkáme a že by se lidé měli víc dotýkat.

KBN: Nepotrpím si na velká slova a vím, že to se mnou nebylo vždycky zrovna lehké. A vím, že kdyby to šlo, tak bych si za přátele nevybral vás. Ale chci, abyste věděli, ... že za ta léta ... jsem si vás začal vážit ... jako ... náhodných ... známých. 

CREMAC: Člověk je takový, jak vypadá, a já vypadám jako pravá, nefalšovaná děvka!

LOVE_DALI: Rád bych si půjčil ten oranžový nafukovací míč a ten kyblíček s lopatkou.

KBN: Učíš se Esperanto už osm let. Jak to, že si ani neškrtneš?

AMANT: hérangr! Sqírůkr!

LOVE_DALI: Ale jděte. To je zlé, kapitáne Calimero!

CREMAC: Kapitáne, prakticky velím Červenému trpaslíku čtyři roky. Té posádce vagabundů, pošuků a pacifistických hippíků jsem ukázal, co je disciplína.

LOVE_DALI: To je totéž, jako kdybys šoupnul svoje nádobíčko lvovi do tlamy a třel mu rozkrok mokrou žínkou. Naprosté šílenství.

HNILOB: Třesky plesky, kamaráde. Každej vůl ti nadlítne nad černou díru, pak lopingem kolem vířící singularity při dvojnásobku rychlosti světla a nakonec vypálí z kolabující zóny!

LOVE_DALI: Bože, né, Caroline, ty ses vážně vodvázala!

HNILOB: Láry-fáry, hochu! Radši se vrať do své žumpy, abys měl sílu na svůj celodenní flink.

CREMAC: Kdyby něco nehrálo, tak o tom chci vědět.

MRLAH: Blahopřeju, pane, záhy se rozpomenete na všechno a budete přesvědčen, že umíte hrát na kytaru.

Oh, tohle je zlý sen. Prchám před fašounama s vrahem, CREMAC: masovým vrahem a mužem HNILOB: v nylonové košili. Jsem hnusná, otrhaná, lidská troska, plivátko, které páchne jako tchoří latrína. A teď se na mém úchyláckém mantlu rozprskne androidův mozek.

HNILOB: Nikdy jsem nedostal ani upomínku z knihovny. Vražda druhého stupně? Tisíc lidí? To bych si pamatoval!

MRLAH: Přiznejme si to. Jsme asi tak nevinní jako šlapky před penzí.

KBN: Billy Doyle. To je jméno, ze kterého životní prohra přímo čiší. Už to vidím jako živé: V mládí šel z jedné polepšovny do druhé. Kupa nemanželských dětí. Manželka má bílé boty a holé nohy plné křečáků. Živí se drobnou kriminalitou, aby poplatil alimenty. Pak se ale stane, že stojí v bance s upilovanou puškou. Ta však sama vystřelí. A ty broky proletí háčkovaným kulichem jedné babky. Nezbývá mu než se skrýt. Ale kde? A pak ho to trkne - za zločinně získané peníze si koupí čtyři roky ve videohře a čeká, až se vody uklidní. Tak končí balada o Billy „Babkovrahu“ Doyleovi.